Nová evropská doporučení míří i na ty, kterým srdce ještě neselhává, ale mohlo by

Včas poznat, komu hrozí srdeční selhání, a zasáhnout ještě předtím, než se objeví první příznaky nebo rizika, například v podobě dechové tísně či otoků končetin. A u těch, kteří už jsou nemocní, léčit krom samotného srdce také obezitu. Tímto směrem se vydávají nová doporučení Evropské kardiologické společnosti (ESC)1, která se propíšou do české praxe. Mohou tak ovlivnit stovky tisíc českých pacientů, i těch, kterým srdeční selhání teprve hrozí.1, Kardiologové zveřejňují novinky při příležitosti Světového dne srdce, jenž letos připadá na 29. září.

„Vysoký krevní tlak, cukrovka, nefungující ledviny nebo výrazná obezita poškozují srdce celé roky, aniž by člověk něco cítil. Právě na tyto pacienty se nová doporučení více zaměřují. Pracují se čtyřmi stadii, přičemž první dvě zahrnují pacienty, kteří ještě nemají typické příznaky srdečního selhání, ale jsou jím ohroženi. Cílem je pravidelně je sledovat, kontrolovat, zda jejich srdce pracuje správně, a zasáhnout už při prvních známkách zhoršení1,“ říká předseda České asociace srdečního selhání prof. MUDr. Jan Krejčí, Ph.D., FHFA. Ohrožené skupiny už od ledna sledují praktičtí lékaři v rámci nově nastavených preventivních prohlídek. „Vydali jsme se tímto směrem už před zveřejněním evropských doporučení. Rozšířené preventivní prohlídky u praktických lékařů mají od letošního roku pomoci vytipovat právě ty pacienty, u nichž se závažná onemocnění srdce, cév nebo ledvin teprve mohou rozvinout. Na nebezpečí upozorní biomarker NT-proBNP, diagnózu pak upřesní provedený ultrazvuk srdce3,“ vysvětluje prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., FESC, přednosta II. interní kliniky – kliniky kardiologie a angiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.
Nová doporučení zároveň boří hranici mezi péčí o srdce a ledviny. Nemocné ledviny výrazně zvyšují riziko srdečního selhání, infarktu, mrtvice či poruch srdečního rytmu a nemocné srdce naopak může dál poškozovat ledviny. „Evropské postupy tak počítají s tím, že budeme u našich pacientů aktivně vyhledávat chronické onemocnění ledvin kontrolou hodnot eGFR a poměru albuminu a kreatininu v moči (uACR) a nefrologové zase u svých pacientů známky srdečního selhání4,“ pokračuje prof. Krejčí. Připomíná, že v Česku stále zůstávají srdeční i ledvinná onemocnění u velkého počtu lidí neodhalena. „Stovky tisíc lidí zpočátku vůbec nevědí, že jejich srdce nebo ledviny přestávají správně fungovat, protože příznaky bývají mírné nebo žádné. O to důležitější jsou preventivní prohlídky, které nově zahrnují také vyšetření uACR.3 To dokáže odhalit poškození ledvin už ve velmi časné fázi a současně jde o rizikový ukazatel řady kardiovaskulárních onemocnění. Dnes máme díky moderní léčbě možnost další zhoršování výrazně zpomalit a stav pacienta na dlouhou dobu prakticky zakonzervovat4,“ dodává prof. Krejčí.

Další novinkou týkající se srdce je doporučení moderních léků na obezitu pro vybrané kardiologické pacienty.1 „Nejde jen o pokles hmotnosti. Léčba může zlepšit jejich obtíže, fyzickou kondici a kvalitu života a zároveň snížit riziko zhoršení srdečního selhání.1, , Problém je ale cena léčby, která se pohybuje v řádu tisíců korun měsíčně. To si většina našich pacientů nemůže dlouhodobě dovolit,“ pokračuje prof. Linhart. Podle českých kardiologů tak přibývají důvody, proč by jejich úhradu měly zvážit i zdravotní pojišťovny. „Pokud budeme počítat jen cenu léku, samozřejmě je to velká částka. Musíme se ale také ptát, kolik stojí opakované pobyty v nemocnici, pracovní neschopnost nebo sociální podpora spojená se ztrátou soběstačnosti,“ říká Linhart.

Se srdečním selháním se v Česku nyní léčí kolem 400 000 lidí, každý rok přibude dalších asi 50 000.

S nemocným srdcem žije přes 10 let, prodělal i infarkt myokardu

Pana Lva (63) z Brna začaly zdravotní potíže trápit v létě roku 2014. Hodně se zadýchával, větší význam tomu ale nepřikládal. „Myslel jsem si, že problémy s dýcháním souvisí s kouřením. V té době jsem totiž vykouřil i 60 cigaret denně. Nenapadlo mě, že to může být něco vážnějšího,“ vzpomíná.
Na jaře následujícího roku se jeho stav výrazně zhoršil. „Bylo mi opravdu hodně špatně, byl jsem malátný a cítil jsem se slabě. Raději jsem si zavolal sanitku,“ popisuje Lev. Ta ho nejprve převezla do Nemocnice Milosrdných bratří, odkud ho odeslali na podrobnější vyšetření do Fakultní nemocnice Brno. „Lékaři zjistili, že mám dilatační kardiomyopatii. Vysvětlili mi, že je to onemocnění srdečního svalu, při kterém se zvětší srdeční komora a zeslábne. Srdce se pak nedokáže dostatečně silně stahovat a vypuzovat krev do těla, což může být příčinou vzniku srdečního selhání,“ přibližuje Lev, který začal okamžitě podstupovat terapii.
Problémy ale neustaly a sanitka odvážela Lva do nemocnice ještě několikrát – s obdobnými obtížemi jako poprvé. Kromě léků na srdce bral i léky na tlak a vysoký cholesterol a léčit se začal také s chronickou obstrukční plicní nemocí.
Později přešel Lev do péče prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., přednosty I. interní kardioangiologické kliniky Fakultní nemocnice u sv. Anny. „Pan profesor mi provedl i další vyšetření, například biopsii srdečního svalu, a terapii průběžně upravoval podle vývoje mého stavu. V té době jsem sice dál normálně pracoval, zároveň mi ale přiznali invalidní důchod 1. stupně,“ říká Lev, kterému prof. Krejčí nasadil mimo jiné moderní typ léčby na srdeční selhání – tzv. glifloziny.
Zlom přišel na začátku roku 2024, kdy Lev prodělal infarkt myokardu. „Už o Vánocích mě občas bolelo na hrudi a hodně jsem se zadýchával. V té době už jsem nekouřil. Bylo mi jasné, že problémy souvisí se srdcem. Po Novém roce se mi v práci hodně přitížilo, a tak jsem odjel rovnou do nemocnice. Lékaři mi udělali EKG vyšetření, které odhalilo infarkt,“ přibližuje Lev, kterého okamžitě převezli na operační sál, kde mu zprůchodnili postiženou srdeční tepnu, zavedli stent do věnčité cévy, a obnovili tak přívod krve k srdečnímu svalu. „Ihned poté se mi výrazně ulevilo,“ doplňuje.
Lev pak zůstal tři měsíce doma a na několik týdnů odjel i do lázní. Na kontroly nadále pravidelně dochází k profesoru Krejčímu, který je s efektem již dříve zavedené léčby i s terapií nasazenou po prodělaném infarktu spokojený. „Můj zdravotní stav je v současné době stabilizovaný. Cítím se dobře a už se zdaleka tolik nezadýchávám. Jsem moc rád, že mohu navzdory zdravotním problémům zase chodit do práce a normálně žít,“ uzavírá Lev.

Komentář prof. MUDr. Jana Krejčího, Ph.D., přednosty I. interní kardioangiologické kliniky FNUSA a předsedy České asociace srdečního selhání České kardiologické společnosti:
„Tento příběh dokumentuje zásadní změny, ke kterým v posledních přibližně deseti letech došlo v léčbě srdečního selhání. Případ pana Lva je medicínsky zajímavý také tím, že přestože v roce 2015 byla vyloučena jako příčina jeho obtíží ischemická choroba srdeční, dostal s odstupem necelých deseti let infarkt myokardu, který jeho stav dále zkomplikoval. Naštěstí se v průběhu let výrazně rozšířily farmakologické léčebné možnosti, včetně možnosti léčby glifloziny, díky nimž se podařilo nejenom zvládnout srdeční selhání, ale také zajistit ochranu funkce ledvin. To vše zlepšuje jak kvalitu života pacientů, tak jejich celkovou prognózu.“

Zdroj, foto: klinika kardiologie a angiologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze; archiv autora