Varovné signály, které se nevyplácí ignorovat

Bolestivá, nepravidelná nebo neobvykle silná menstruace trápí mnoho žen, přesto ji často nevnímají jako zdravotní komplikaci. Odborníci upozorňují, že právě tyto projevy mohou být prvním signálem onemocnění, která výrazně snižují šance na budoucí početí – zejména syndromu polycystických ovarií (PCOS) či endometriózy. Včasná diagnostika tak není důležitá jen pro aktuální zdravotní stav, ale i pro dlouhodobé plánování rodičovství.

Některá onemocnění ženského reprodukčního systému mohou bez správné léčby postupně snižovat ovariální rezervu i kvalitu vajíček. To je podle odborníků hlavní důvod, proč by ženy neměly čekat až do doby, kdy se rozhodnou otěhotnět. „Ženy často přijdou až ve chvíli, kdy už aktivně usilují o těhotenství. Jenže u diagnóz, jako je endometrióza nebo PCOS, může být klíčové myslet na plodnost mnohem dříve. Tyto stavy mohou urychlit úbytek vajíček nebo narušit jejich dozrávání,“ vysvětluje MUDr. Martin Vosecký, lékař kliniky ISCARE v Praze. Jednou z cest, jak si ženy mohou uchovat budoucí možnost mít vlastní biologické dítě, je metoda social freezing. Ta umožňuje preventivní zamrazení vajíček v době, kdy jsou ještě kvalitní, a tedy vhodné pro pozdější použití. „Social freezing je dnes už zcela standardní preventivní metoda. Pro ženy s rizikovými diagnózami má ale ještě větší význam – umožní jim ochránit plodnost dříve, než ji nemoc začne významně ovlivňovat. Je to racionální a velmi praktický způsob, jak si vytvořit rezervu do budoucna,“ říká MUDr. Martin Vosecký.

Podle lékařů je zvlášť důležité, že PCOS i endometrióza mohou mít nepředvídatelný průběh. Zatímco některé ženy otěhotní spontánně, jiné se s problémy setkají později. „Nemůžeme dopředu vědět, jak rychle bude u konkrétní ženy ovariální rezerva ubývat. Social freezing dává pacientkám určitou pojistku – uchovají si kvalitní vajíčka v době, kdy je to nejvýhodnější. Zvlášť u endometriózy vidíme, že čekání rozhodně není výhoda,“ doplňuje MUDr. Martin Vosecký.
K reprodukčním specialistům míří ženy s těmito diagnózami často až kolem třiceti let, ne kvůli věku samotnému, ale kvůli dlouhodobě neléčeným obtížím. Odborníci proto apelují, aby ženy využily možnost konzultace včas. „Preventivní konzultace u specialisty nemusí znamenat okamžité zahájení léčby. Často stačí udělat hormonální profil, ultrazvuk, zhodnotit ovariální rezervu a společně nastavit plán do budoucna. Včasný přehled dává ženám kontrolu nad jejich plodností,“ vysvětluje MUDr. Vosecký.
Social freezing pak může být jedním z kroků, pokud žena ví, že mateřství plánuje až za několik let. „Čím dříve se vajíčka zamrazí, tím větší je pravděpodobnost jejich pozdějšího úspěšného využití. Je to možnost, která ženám dává svobodu v rozhodování,“ dodává MUDr. Vosecký.

I zdánlivě mírné potíže mohou být známkou hormonální nerovnováhy nebo začínajícího onemocnění. „Nepravidelný cyklus, bolestivá menstruace nebo neobvyklé krvácení by se neměly přehlížet. Včasné vyšetření dokáže odhalit nejen příčinu obtíží, ale také umožní ženě přemýšlet o své plodnosti strategicky – včetně úvah o preventivním zamrazení vajíček,“ říká MUDr. Martin Vosecký. V případě závažné endometriózy navíc existuje i podpora ze strany veřejného zdravotního pojištění. Pokud onemocnění představuje významné riziko pro zachování plodnosti, například při postižení vaječníků nebo nutnosti opakovaných operací, může být preventivní zmrazení vajíček hrazeno zdravotní pojišťovnou.
Tato možnost dává ženám s endometriózou nejen větší jistotu do budoucna, ale také prostor rozhodovat se bez časového a finančního tlaku. „Zachování plodnosti by u závažné endometriózy nemělo být vnímáno jako nadstandard, ale jako součást komplexní péče o pacientku,“ uzavírá MUDr. Martin Vosecký.
Více informací najdete na stránkách www.plodnostpodkontrolou.cz

O miminko se snažila 11 let, pomohlo až umělé oplodnění

Petra (42) z Prahy si vždy přála hodně dětí. O miminko se s přítelem začali snažit, když jí bylo 25 let. „Nechali jsme tomu volný průběh. Těhotenství ale nepřicházelo,“ popisuje Petra, která se v té době potýkala se silnou a bolestivou menstruací. „Byla ale pravidelná, proto jsem bolestem dlouho nevěnovala pozornost,“ upřesňuje. Potíže se však stupňovaly, a tak vše probrala se svou gynekoložkou. Ta zjistila, že trpí endometriózou – onemocněním, při kterém tkáň podobná sliznici dělohy roste mimo ni. Další vyšetření, které Petra podstoupila, odhalilo, že tkáň prorůstá i do dělohy – a že má ještě adenomyózu. „Proto jsem měla tak velké bolesti,“ vysvětluje Petra, která poté potíže mírnila léky proti bolesti. O miminko se s přítelem dál snažili marně.
Když bylo Petře 30 let, začaly ji ale trápit silnější bolesti břicha a zad, a to nejenom při menstruaci. „Poslední kapkou bylo, když jsem málem omdlela v tramvaji, poté co prudce zabrzdila. Hned jsem jela za svou gynekoložkou,“ vzpomíná Petra. Lékařka ji vyšetřila ultrazvukem a zjistila, že má na každém vaječníku tři velké cysty. „Naštěstí se nejednalo o onkologický nález, musela jsem ale na operaci,“ popisuje Petra zákrok, při kterém jí cysty odstranili. Trval přes dvě hodiny – Petra totiž měla kolem dělohy mnoho srůstů. „Odebrali mi tři čtvrtě jednoho vaječníku a polovinu druhého a srůsty odstranili. Vše se naštěstí zahojilo dobře,“ doplňuje. V nemocnici jí doporučili, aby se objednala na konzultaci do centra pro léčbu endometriózy. Tam Petře nasadili hormonální terapii a řekli jí, že pokud chce mít dítě, měla by co nejrychleji otěhotnět. „Vůbec se mnou neřešili, že se mi to už roky nedaří. V té době se mi navíc rozpadal vztah. Psychicky jsem na tom byla špatně,“ popisuje Petra. Víc informací si pak zjišťovala sama. Nakonec se objednala na reprodukční kliniku na test plodnosti. Výsledky příznivé nebyly. „Řekli mi, že už nemám skoro žádná vajíčka a že šance na vlastní dítě je minimální. Byla jsem úplně na dně. Můj vztah s partnerem končil a já nevěděla, co dělat. Nikdo mi nenabídl žádné možnosti. Kdybych v té době například věděla, že existuje social freezing, vajíčka se dají zamrazit a použít později, okamžitě bych toho využila,“ říká Petra, která poté zůstala rok bez partnera a myšlenky na miminko vytěsnila. Dál ještě nějakou dobu užívala hormonální léky a vyzkoušela i alternativní terapii. „Bylinky sice vždy na chvíli zabraly, bolesti se však stále vracely,“ popisuje.
Když se později seznámila se svým nynějším manželem, hned na začátku vztahu mu řekla, jak moc si přeje dítě a že kvůli zdravotním problémům těhotenství nemůže odkládat. Partner se miminku nebránil. „Dokonce si nechal udělat spermiogram, který dopadl výborně. O miminko jsme se ale opět snažili marně,“ říká Petra. V roce 2019 proto navštívili centrum asistované reprodukce, aby probrali možnost umělého oplodnění. „Tentokrát jsem vybrala jinou kliniku. Lékaři se k nám chovali skvěle a o všem se s námi v klidu pobavili. Domluvili jsme se, že umělé oplodnění vyzkoušíme,“ popisuje Petra, které ještě předtím lékaři odstranili polyp v děloze. Krátce poté podstoupila stimulaci vaječníků. „Díky ní dozrála tři vajíčka. Všechna se lékařům podařilo oplodnit. Byl to malý zázrak,“ usmívá se Petra. Jedno embryo jí pak vložili do dělohy a zbylá dvě zamrazili. „Bohužel se neuchytilo. O půl roku později jsme se rozhodli pro kryoembryotransfer, a to rovnou s oběma zbylými embryi. Když jsem si po 14 dnech udělala těhotenský test a uviděla dvě čárky, nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to po 11 letech snažení první pozitivní těhotenský test,“ říká Petra, která čekala dvojčata.
Komplikace tím ale bohužel neskončily. Ve 12. týdnu Petře při prvotrimestrálním screeningu lékař sdělil, že u jednoho z miminek je vysoká pravděpodobnost, že má Downův syndrom. „Dost necitlivě mi řekl, že se tomu nemám divit, když je mi tolik let,“ popisuje Petra, které v té době bylo 37. Pro potvrzení diagnózy ji chtěl lékař ještě poslat na odběr plodové vody, Petra to ale odmítla. Vše poté probrala se svou gynekoložkou a genetičkou, která jí doporučila jiný typ testu, z krve. „Musela jsem si ho sice zaplatit, to mi ale nevadilo. Výsledek dopadl dobře – lékaři mi řekli, že riziko Downova syndromu ani jiných vad test nepotvrdil,“ doplňuje. Petra se během těhotenství ještě vyrovnávala se smrtí tatínka. „Zemřel, když jsem byla ve 26. týdnu. Byla to další rána. Měla jsem velký strach i o miminka. O pět týdnů později mi začalo tvrdnout břicho, a kluci se nakonec narodili ve 34. týdnu akutním císařským řezem – oba zdraví. Byla jsem nesmírně šťastná. Po 11 letech jsme konečně držela v náručí svoje vysněné děti,“ říká maminka dnes pětiletých dvojčat.
S endometriózou a adenomyózou se Petra potýká doposud. O tom, jaký vliv mají obě nemoci na plodnost a jak může pomoci asistovaná reprodukce, sama dlouho netušila, a tak se rozhodla své zkušenosti předávat dál. V roce 2024 založila pacientskou organizaci IVFka – s kamarádkou a lékařkou MUDr. Kristýnou Zárubovou. „Ani její cesta k miminku nebyla snadná. V době, kdy jsme se snažily otěhotnět, jsme obě marně hledaly ověřené zdroje informací a nějakou komunitní podporu. Proto jsme založily IVFku,“ vysvětluje Petra. Kromě osvěty organizace nabízí párům, které čeká umělé oplodnění, podporu odborníků i těch, co podobným procesem prošli, a to formou osobních a skupinových konzultací a seminářů.

Komentář zakladatelky pacientské organizace IVFka MUDr. Kristýny Zárubové, Ph.D., z Pediatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol:
„Endometrióza je častou příčinou problémů s otěhotněním a postupem času se může zhoršovat, jak se to dělo i v případě Petry. V situaci, kdy lékaři ženě doporučují rychle otěhotnět, a nemá partnera, případně těhotenství zatím neplánuje, se jako jedna z možných a bezpečných variant nabízí tzv. social freezing – zamrazení vajíček. Důležitým faktorem je přitom věk, a to jak v šanci na otěhotnění, tak v tom, kolik vajíček se podaří získat. Ideální proto je navštívit co nejdříve specialistu a domluvit se na ideálním postupu.“

Zdroj, foto: www.plodnostpodkontrolou.cz