Kůň Převalského není jako mustang. I přes nejnovější objev vědců

Kůň Převalského není jako mustang. I přes nejnovější objev vědců

ceska krajina kun prevalskeho slatinany

Jen málokterou oblast lidského vědění změnil výzkum zaměřený na analýzu genů tak výrazně, jako naše znalosti o koních. Platí to i pro studii, kterou nedávno publikoval prestižní časopis Science o koních Převalského. Podle vědeckého výzkumu jsou totiž koně Převalského potomky zvířat, která byla před 5500 let domestikována takzvanou botajskou kulturou na území dnešního Kazachstánu, a poté uprchla ze zajetí zpět do volné přírody.

 

V souvislosti s touto zprávou se pak objevila velmi přehnaná tvrzení, že na světě již nejsou žádní divocí koně a že „převaláci“ jsou na tom stejně, jako američtí mustangové. Tato přirovnání jsou však velmi nepřesná. „Na koni Převalského je zřetelné, že si i přes pobyt v zajetí udržel typický vzhled divokého zvířete. Navíc genetické analýzy potvrzují, že se jen minimálně křížil s domácími koňmi. Svým vzhledem a genetikou jde tedy o divoké zvíře,“ konstatoval Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina a spoluautor studie o evropských divokých koních.  „Ostatně není to poprvé, kdy kůň Převalského přežil díky chovu v zajetí. V přírodě vyhynul na přelomu 60. a 70. let 20. století a desítky let byl chován v lidské péči v zoologických zahradách a dalších chovných zařízeních,“ připomenul Dalibor Dostál. První transporty vracející koně Převalského do přírody směřovaly na přelomu osmdesátých a devadesátých let 20. století do Číny a Mongolska. „Koně Převalského zůstávají představiteli linie divokých koní, kteří žili na východ od řeky Volhy. Ani nejnovější objev vědců tak nesnižuje výsledky mezinárodního úsilí zoologických zahrad na jejich záchranu a navracení do přírody,“ dodal Dalibor Dostál.

Přirovnání s mustangem je proto velmi nepřesné a zavádějící. „Rozdíl mezi mustangem a „převalákem“ představuje několik tisíc let intenzivního křížení, kterým prošli domácí koně, jež později na severoamerickém kontinentu zdivočeli. I po staletích pobytu v přírodě se mustangové vyznačují tělesnými proporcemi domácích koní a často pestrým zbarvením, které neodpovídá divokým koním v přírodě. Včetně bílých skvrn a znaků typických pro domácí koně,“ porovnal Dalibor Dostál.  

Podobný osud, jako koně Převalského v Asii, měli v Evropě divocí koně pocházející z oblasti anglického Exmooru. I když řada vědců, především z britských ostrovů, předpokládá, že ve volné přírodě žijí kontinuálně, není vyloučeno, že na území dnešní Velké Británie koně dočasně vyhynuli a z kontinentu je na ostrovy přivedl člověk, konkrétně Keltové. „Rovněž v případě koní z Exmooru byl pobyt v zajetí natolik krátký, že si tato zvířata udržela vzhled divokých koní. Také po genetické stránce je dodnes patrný jejich distanc od domácích koní,“ doplnil Dalibor Dostál. „Exmoorští koně tak dodnes zůstávají reprezentanty divokých koní, kteří se vyskytovali na západ od Volhy,“ upozornil Dalibor Dostál.

Exmoorské koně spojuje s koněm Převalského také to, že se nevyhnuli částečnému křížení s koněm domácím. Jak historicky, tak při současném výskytu ve volné přírodě. Pokud by chtěli být vědci naprosto striktní, měli by jak v případě exmoorských koní, tak v případě koní Převalského, užívat místo termínu divoký kůň pojem „ekvivalent divokého koně“. Jenže podobné označení by bylo pro oba koně příliš kruté. „Hranice, jaké zvíře lze označit za divoké, je velmi tenká. Například z více než půl milionu amerických bizonů jen asi osm tisíc zvířat není poznamenáno křížením s domácím skotem. Křížení s domácí kočkou se nevyhnula ani kočka divoká, velmi silně například ve Skotsku. Severoameričtí vlci jsou zase z části potomky kříženců s indiánskými psy... Ve světě, kde žije sedm a půl miliardy lidí, nelze u některých druhů zabránit jejich ovlivnění ze strany člověka. Pokud bychom měli být striktní u koní, měli bychom stejně přistupovat i k ostatním živočišným druhům,“ upozornil Dalibor Dostál.

Divokost je relativní pojem i v případě zvířat, která se nezkřížila s domácími živočichy. „Také zubři přežili jen díky tomu, že byli člověkem několik desítek let chováni v zajetí. Neměli bychom je tedy kvůli pobytu v lidské péči považovat za divoké? Rovněž jeleni, které vnímáme jako typické divoké zvíře, přežívají zimu jen díky intenzivnímu přikrmování v přezimovacích obůrkách. Při striktním pohledu by skutečně řada velkých druhů zvířat, která jsou nucená potkávat se s člověkem, neobstála,“ dodává Dalibor Dostál.

Podle jeho slov by se při rozlišování, která zvířata lze považovat za divoká, a která za zdivočelá, nemělo zapomínat na zdravý rozum. „Je potřeba rozlišovat mezi zvířaty, kde vlivem krátkého pobytu v zajetí, nedošlo ke změně tělesných proporcí, zbarvení a větší části genetické výbavy. To se týká jak koní Převalského, tak exmoorských koní nebo bizonů. Nelze je srovnávat se zvířaty, která byla po tisíce let šlechtěna člověkem a do přírody se dostala za situace, kdy již byla svým vzhledem a zbarvením na hony vzdálená původním, divokým druhům. To je případ amerického mustanga, východoevropského tarpana, středomořského muflona nebo australského dinga,“ podotkl Dalibor Dostál.   

Zjednodušující soudy by mohly podle něj ohrozit záchranu divokých koní v Evropě i v Asii. „Divocí koně žijící ve volné přírodě v Exmooru i v Mongolsku jsou ohrožováni křížením se zatoulanými koňmi domácími. Pokud budeme zpochybňovat jedinečnost těchto divokých koní, budou ochranářské organizace jen velmi těžko zdůvodňovat, proč tato zvířata nadále chránit a proč bránit jejich křížení s domácími zvířaty. A to by bylo tragické,“ uzavřel Dalibor Dostál.   

 

Není to poprvé, kdy byla divokost koní Převalského zpochybňována. Vědecký popis koně Převalského v roce 1881 byl přijat rozporuplně, někteří zoologové a hippologové jej považovali za zdivočelého domácího koně nebo dokonce křížence koně s divokým asijským oslem. Důvody ke zpochybňování souvisely především s malou zkušeností s tímto druhem a také špatnou kondicí postupně dovážených živých koní do Evropy. V průběhu 20. století, zvláště pak v jeho druhé polovině, převládl názor, že jde o zástupce kdysi rozšířených a prosperujících divokých koní, a to na základě mnoha morfologických, několika chromozomálních a celé řady molekulárních znaků.

 

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.  

Projekty návratu a ochrany velkých kopytníků podporují společnosti Ekospol, Net4Gas, Pivovar Zubr, Nadační fond rodiny Orlických, JK Jewels, Semix, Megabooks CZ, Operační program Životní prostředí, Státní fond životního prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Středočeský kraj, Město Milovice, Město Benátky nad Jizerou, American International school ve Vídni, milovická Mateřská škola Kostička, sdružení Přátelé a rodáci Milovic i veřejnost. V rámci svého dobrovolnického programu projekt podpořili i studenti z Townshend International School v Hluboké nad Vltavou.

 

 

O společnosti Česká krajina: Ochranářskou společnost Česká krajina (www.ceska-krajina.cz) založil v roce 2007 Dalibor Dostál, politolog, novinář a bývalý šéfredaktor celostátní redakce Deníku. Jako novinář se dlouhodobě věnoval právě tématům ochrany přírody, životního prostředí, ale i filantropie a neziskového sektoru. Za to obdržel v roce 2009 Poděkování Výboru dobré vůle – Nadace Olgy Havlové a v roce 2011 cenu Mediální čin roku od Nadace OKD. Spolupracuje s Fórem dárců, je členem poroty Starosta roku, členem novinářské poroty ceny Via Bona a členem hodnotící komise občanského sektoru v ČR pro USAID.

 

 

 

 

 

Zdroj, foto: kp Slatinany

20. červenec 2018
Dnes má svátek Ilja

Počasí


 

IMG 5592

jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek