Miroslav Graclík: Hana Hegerová – Královna šansonu

Tři měsíce po odchodu Hany Hegerové (†89) vyšla k jejím podzimním nedožitým devadesátinám kniha Královna šansonu. Mimo uměleckého a životního příběhu naší nejznámější šansoniérky přináší i vzpomínky jejích kolegů, kompletní diskografii a stovky mnohdy dosud nepublikovaných, fotografií.

Hana Hegerova Ondrej Suchy v Šemanovicích

Hana Hegerová nebyla jen zpěvačkou, ale uměla básnickým textům vdechnout život jako málokterý interpret. Slova, která jdou mnohdy až na dřeň života, uměla dokonale prožít a prožitek přenést na posluchače. Byl to její dar vycházející nejenom z genetické výbavy, ale především z životních zkušeností. V podání šestnáctileté zpěvačky by takové písně nemohly mít sílu a obsahu bychom nevěřili.

Hegerova2
Život Hany Hegerové byl pohnutý. Narodila se sice do bohaté rodiny bankovního ředitele, v dětství tedy žádnou bídou netrpěla. Tím, že byla jedináčkem, však pociťovala samotu, proto se věnovala různým koníčkům, především baletu, kterého ale musela kvůli nemoci zanechat, a učila se jazyky. Časem se rozhodla stát herečkou. Absolvovala herecký kurz při konzervatoři a vcelku brzy se jí narodilo dítě. Pro zhoršenou životní (rodiče se rozvedli) i politickou situaci si však už nežila po materiální stránce jako v bavlnce. Byla odkázána na sebe a na svůj příjem z divadla, který byl u začínající herečky velmi nízký.

Osud tomu tak chtěl, že nevnímáme Hanu Hegerovou jako herečku, ale jako zpěvačku-šansoniérku. Zahrála si sice v několika filmech, ale ne každý by si je dnes vybavil. Její jméno se pojí také s divadelními prkny (Semafor, Rokoko). Ovšem jako zpěvačka má u nás i v cizině velké jméno. Francouzi mají Edith Piaf, my máme Hanu Hegerovou.

Heidi Janku foto MV knihy Vaclav Nekvapil MG 6958 2

Heidi Janku foto: MV knihy Vaclav Nekvapil
Druhé, rozšířené vydání knihy Miroslava Graclíka se snaží představit život a kariéru této významné zpěvačky a osobnosti československé kultury v biografii, která je prokládána množstvím fotografií, citátů a rozhovorů. Obsahuje také kompletní diskografii a filmografii.

Mezi prvními čtenáři knihy Královna šansonu o Haně Hegerové byly zpěvačka a moderátorka Heidi Janků a herečka a moderátorka Eva Decastelo, která nyní září jako cukrářka a tak trochu drbna Zuzana Dolejšová v oblíbeném seriálu Slunečná. „Mám ráda životopisy slavných lidí, protože jsou plné inspirace a některé jsou tak napínavé, že je čtu jako by to byla detektivka. Paní Hegerová byla unikátní zpěvačka a opravdová královna šansonu. Přečíst si její příběh doplněný spoustou fotografií a dobovými materiály bylo moc fajn a navíc jsem se dozvěděla spoustu zajímavostí nejen z jejího života, ale i o lidech, se kterými spolupracovala,“ řekla Eva Decastelo.
„Přečíst si knížku je pro mně vždycky příjemný relax. Knížky o kolegyních mě zajímají dvojnásob, protože je znám a pokaždé se těším, co nového, co jsem zatím nevěděla, v knížce objevím. Hana Hegerová byla fenomén, zažívala úspěchy i za hranicemi a takovouto barevnou knihu se spoustou fotografií si zasloužila a já jsem se od jejího čtení nemohla odtrhnout,“ prozradila Heidi Janků o nové výpravné knize Královna šansonu.

Decastelo Eva foto MV knihy Vaclav Nekvapil MG 6952 2

Decastelo Eva foto: MV knihy Vaclav Nekvapil
Ukázky z knihy:
Vzpomínám, jak jsem ve společné dámské šatně pozorovala svoje kolegyně, jak se líčí, abych něco pochytila. Paní Hegerová měla ke svému líčení zvláštní přístup. Dle svého rozpoložení volila jednu ze dvou variant. Buď, přes duši, nebo přes krásu…Tomu odpovídalo množství jejího líčení. Se Šesti ženami v německé verzi jsme s nemalým úspěchem absolvovali dva zájezdy po Západním Německu. Dostalo se mi tehdy veliké pocty, když jsem byla vybrána spolu s paní Hegerovou pro televizní vystoupení v Hamburku.
Lilka Ročáková, zpěvačka

Víte, jak se říká česneku, Ondřeji? Nevíte? Židovská vanilka, no... Oba jsme milovali česnek – paní Hana a já. Po vystoupení v šemanovické Nostalgické myši, dala si honem česnečku. (Jestli ještě navrch topinku – to už si nemamatuju. Ale není to vyloučeno.)
Moje návštěva u paní Hany a tvůrčí plány: Tehdy už nazpívala v Pantonu mojí a Hrábkovu píseň Potají. Podruhé jsem ji navštívil sám a nabídl jí dvě zahraniční písně. Poslouchala pozorně a pak řekla, ano, to chci zpívat – napište mi na to texty. Byl jsem nadmíru šťastný. Navíc nezapomenu na atmosféru, kterou ono dopoledne, tam kam jsem se svými nápady za paní hanou přišel – okny svítilo nádherné slunce, pohodu podbarvovala tiše naladěná francouzská rozhlasová stanice („To mi tu hraje celé dny – pořad si musím tu francouzštinu opakovat.“) a pak báječná nabídka hostitelky: „Dáte si hruškovici?“ Dal jsem se hruškovici. Třeba se to k tomu nehodí, ale od té doby byly pro mne francouzské šansony a francouzština spjata s vůní hruškovice. Takové jsou mé vzpomínky na skromnou a vlídnou paní Hanu.
Ondřej Suchý, textař, spisovatel, moderátor

Jednou jsem chválila její kostýmy, v kterých vystupovala, nebo co nosila přes den. K tomu se pobaveně usmála a řekla: A víte, odkud to mám?ʻ Kdepak, nevěděla jsem. Najednou se suverénně rozpovídala: Všechny věci na sebe nakupuju v německých second handech, kde vždycky objevím nádherné kousky, a jsou za pár babek.ʻ Pro tyhle nákupy mám plné pochopení, z druhé ruky se kolikrát sežene dokonalá paráda.
Eva Hurychová, zpěvačka

Když mi tenkrát zazvonil telefon v neděli v 8 hodin po ránu, vůbec se mi nechtělo zvednout sluchátko – mobily nebyly – je to už přece jenom pár let zpátky…. Naše Trio Bezinky (já, Helena Viktorinová, Lída Nopová, Marie Jakoubková) bylo naštěstí v té době hodně populární a žádané na různá studiová natáčení vokálů, a tak jsem se ani moc nedivila, když po zvednutí telefonu byl »na drátě« Petr Hapka a poprosil o akci »kulový blesk« – mám prý obvolat své další dvě kolegyně a ihned urychleně dorazit na natáčení do tenkrát nejlepšího pražského nahrávacího studia Supraphonu – Mozarteum v Jungmannově ulici. A že je nutně zapotřebí nazpívat vokály do jeho písničky, moc to hoří a hlas sólistky je prý již natočen. Byl v tom telefonu natolik přesvědčivý, že jsem skutečně vzbudila naše holky a letělo se na věc. Milé překvapení bylo, že ve studiu vedle skvělého a známého zvukaře Františka Řebíčka, na nás čekal i autor písně – populární Petr Hapka, a za ním seděla skromně velká dáma našeho šansonu – paní Hana Hegerová. Točila se jediná píseň – Levandulová.
Rozdali nám noty, pustili v režii playback a zkušebně jsme si zkusily vokály zazpívat. Okamžitě na začátku nás zastavili, že mají jasnou představu o znění vokálu – paní Hegerová požádala, aby náš vokál klouzal, přeléval se, byl hodně táhlý, vázaný a »nyvý«. (Kdo neví, co to slůvko znamená: Ke slovu »nyvý« evidujeme dvanáct synonym. Synonyma k nyvý: sentimentální, tklivý, tesklivý, smutný, elegický, unylý, ponurý...) Ale v podstatě nás úplně nejlépe navedlo na tu pravou atmosféru to, jakým stylem nazpívala tuhle krásnou píseň paní Hegerová. Okamžitě jsme k ní přizpůsobily naše barvy hlasů, výraz, dynamiku, daly jsme do hlasů potřebné napětí, takže jsme ve studiu – kroutíc se u zpěvu se sluchátky na uších jako tři hadí ženy – natočily ty éterické a později i dle kritiků velmi vydařené vokály, které podbarvují celou tuhle překrásnou píseň. Dodnes si dobře pamatuji, jak se paní Hegerová i Petr Hapka blaženě a spokojeně uculují.
Levandulová se fakt povedla a dodnes je nezapomenutelným hitem. No a my tři Bezinky jsme nakonec velmi šťastně a »vítězoslavně« odcházely domů na nedělní oběd s pocitem super odvedené práce. V tom studiu jsme tenkrát společně prožili jedno krásné a užitečně strávené nedělní dopoledne.
Helena Viktorinová, zpěvačka

Hana Hegerová, duše, která za svůj dar platila samotou.
Hana Hegerová byla od narození předurčena k úspěchu. Jako člověk však byla osamělá a málokdo jí dokázal pochopit. Přesto vyzařovala něco, za co ji lidé milovali. Měla na svět přijít v pozdější době, ale její nedočkavá duše přišla už v roce 1931. Snad proto jako by patřila do této doby, byla často v osobním životě kritizována a snad i proto někdy jednala jinak, než by se očekávalo. Její šťastnější období bylo v době jejího sňatku a narozením syna. Toho velmi milovala, ale tehdy začala zasahovat vyšší moc. Hana byla přece předurčena k něčemu jinému, ne k mateřství a rodinnému životu. Rozpad manželství a odcizení od syna nesla těžce, ale něco ji táhlo jít dál. Její myšlenky a vize sahaly daleko za hranice obyčejného žití a její nepraktičnost ji dovedla až do vězení, kde zcela nevinna musela strávit nějaký čas.
Přestože se jí v kariéře dařilo, v osobním životě to skřípalo. Byla plná lásky, často však nemohla nebo nedokázala ji projevit tak, jak by chtěla. Toužila po ní a zároveň se jí bála. Jako by věděla, jaké tragédie jí Osud nachystá. Smrt snachy, ztráta syna, jeho energie, která svou slabost skrývala za matčin čin se mu vzdálit, nepochopení ze strany některých lidí a další bolestivé rány... Vše dávala do svých písní. V každém slově byla její bolest. Bolest někoho, kdo přišel, dřív než musel a měl rozdávat radost, ale za cenu vlastního utrpení. Dočkala se však odměny v podobě narození vnuků. Ti dokázali nahradit vše a přinesli lásku do jejího srdce. Její duše v posledních letech dosáhla klidu a naplnění. Raněná, ale milovaná. Všemi, kteří poslouchali její písně a cítili, jako by naše vlastní bolesti zpěvačka přebírala na sebe. Jako by vždy její hlas odnesl vše zlé kolem nás. Paní Hana splnila své poslání zde. Děkujeme.
Barbara Kočková, věštkyně, kartářka

Foto: MV knihy / Knihy Dobrovský

21. září 2021
Dnes má svátek Matouš

Počasí


jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek