Pozvánka na film režiséra Milana Cieslara Věčná tvá nevěrná

Pozvánka na film režiséra Milana Cieslara Věčná tvá nevěrná

presskit2018


Josef (Saša Rašilov) a Miluška (Lenka Vlasáková) jsou manželé už snad celou věčnost. Miluška učí aerobik a svého manžela i dospívající dceru neúnavně zahrnuje péčí. Josef svou ženu miluje, ale má slabost i pro mladší a krásnější ženy.  Jejich manželství, spolu s Josefovým krachujícím nakladatelstvím, se pomalu řítí do záhuby. Na záchranu přijíždí teta Marta (Vilma Cibulková), která má šílený plán, jak krachující manželství i nakladatelství Josefa zachránit. Jako zkušená psycholožka pracující v manželské poradně naordinuje manželům nevěru – musí se přistihnout in flagranti.  Bláznivá hra může začít.

 

Po velmi úspěšném filmu Život je život, který získal ocenění na festivalu, napadla režiséra Milana Cieslara myšlenka pokračovat v komediálním žánru. Tentokrát se režisér pustil do romantické komedie s cílem přinést na plátna kin zábavu, zprostředkovanou nezastupitelnými hereckými osobnostmi, jako je například Vilma Cibulková, Jiří Lábus, Lenka Vlasáková, Saša Rašilov a další.


PREMIÉRA:          22. února 2018
ORIGINÁLNÍ NÁZEV:            VĚČNĚ TVÁ NEVĚRNÁ
PRODUKCE:        Česká republika, 2018
FORMÁT:         1:1,85., Dolby Digital, 2D digital,
JAZYKOVÁ VERZE:                   původní znění
ŽÁNR:              komedie
ZVUK:               5.1
STOPÁŽ:               92 minut
PŘÍSTUPNOST:              nevhodný do 12 let    
PRODUKCE:         Flamesite – Marcela Šíbalová, Adéla Zelenková
REŽIE:                         Milan Cieslar
SCÉNÁŘ:          Jan Míka
KAMERA:         Marek Jícha
VEDOUCÍ PRODUKCE:               Roman Jedlička
ZÁSTUPCI VED. VÝROBY:         Petr Šplíchal, Kateřina Popovičová
HUDBA:            Alexius Tschallener
STŘIH:             Milan Freisler
ZVUK:             Michal Deliopulos
AD:                                         David Strangi
HRAJÍ:                                        Lenka Vlasáková, Vilma Cibulková, Saša Rašilov, Sára Sandeva, Natalie Germani, Jiří Lábus, Filip Blažek , Pavel Kříž, Denis Šafařík, Jaroslav Černík,  Eva Kozderková, Ivan Sochor, Andrea Hoffmanová, Jiří Maryško, Rostislav Pastoreka další.                                                                                                                                             
INTERNET:                                http://bioscop.cz/databaza/vecne-tva-neverna/; www.vecnetvaneverna.cz


FACEBOOK:     https://www.facebook.com/magicbox.cz/;   https://www.facebook.com/VecneTvaNeverna/


TRAILER:         https://www.youtube.com/watch?v=UvzBE85FAlM

 


MILAN CIESLAR (režisér filmu)


Co stálo u vzniku námětu filmu Věčně tvá nevěrná, ona to byla původně divadelní hra?
Ano, je od Jana Míky, což je můj starší spolužák z FAMU. Jsem mu vděčen za hezký scénář Dešťové víly, což byla moc příjemná práce a krásná klasická pohádka. Asi rok poté jsem ho vyzval, jestli ještě o něčem pro film neuvažuje, Říkal mi, že ano, ale že by ho zajímala komedie. Trochu jsem se zarazil, protože prvoplánově neinklinuji ke komediím, je to nesmírně těžké a možná i nevděčné. Poslal mi námět, který jsme nějakým způsobem rozvíjeli. Je to autor, který umí psát pro film, tak jsme na tom dva roky pracovali a letos, tedy třetí rok, jsme to natočili. Zaujalo mně, že scénář byla čistá bláznivá komedie a zároveň měla i vážnější podtext. Nemusím moc postmoderní mix žánrů, nebo jen pouhý úsměvný záznam mezilidských vztahů, což je obvyklý model české kinematografie. Filmy jsou většinou na hranici komedie, jsou to vztahové příběhy a více nebo méně oprávněně je autoři nazývají komedií, což je dle mého názoru mnohdy tak trochu podvod na diváka. Komedie by podle mě měla být čistým žánrem, bavit a být i centimetr nad realitou. A přes toto se dostat k nějakým vážnějším tématům. To je pro autora těžký úkol. Nevidím tu tolik scénáristů, kteří by k tomu takto přistupovali, spíš je tu tendence se dívat na svět s ironií a situační komikou a nějak to zamíchat dohromady bez dramatických souvislostí. Jen málokdo chce udělat komedii podle Aristotela a ještě s nadsázkou.  Jsem zastáncem, i v komedii, určité vnitřní dramatičnosti, vzpomínám si, že na scénáristických workshopech se jako vzor rozebírá film Někdo to rád horké (Some Like It Hot), protože to je dokonalý scénář. Rovněž obdivuju od Bogdanoviche Co dál, doktore? (What’s Up, Doctor?), což jsou úžasné typy komedií, vrchol žánru.

Takže u Vaší komedie nepůjde jen o situaci…?
Je to o páru, který prochází manželskou krizí, jsou spolu 25 let. Já sám jsem ve věku, kdy těmto problémům rozumím, možná jsem si i něčím podobným také prošel. Autor se na to dívá z jistého nadhledu, s humorem asi třicet centimetrů nad realitou, ale na konci je vzkaz, lidsky srozumitelný.

Jak jste si vybíral herce?
Já se vždy snažím obsadit známé herce jinak, do rolí, které se liší od těch, ve kterých je už diváci viděli předtím, aby to nebylo prvoplánové obsazení – nebo se snažím najít nové typy, což je třeba případ Anity Krausové ve Špindlu. Je to těžké, když přinesete scénář, musíte ho zafinancovat a v případě komedie je to mimo státní podporu – opravdu si nepamatuji za poslední dva tři roky čistou komedii, která by byla státním fondem kinematografie podpořená. Financuje se to za pomoci televizí, sponzorů, z privátního sektoru…

A tyto subjekty mluví do obsazení?
Právě to jsem chtěl říci. První co je, že si přečtou scénář a všichni chtějí v rolích vidět pět herců, kteří se stále v těch rolích opakují. Jsou to kvalitní herci, ale při vší úctě k nim není možné, aby hráli ve dvaceti filmech. Televize znají jejich oblibu u diváků, tak naopak chtějí, aby těch pět herců v těch dvaceti filmech hrálo. Měli jsme určité problémy s obsazením, chtěl jsem komediální herce, ale aby to byli zároveň i charakterní herci. Proto jsem sáhl po Sašovi Rašilovovi, který možná není vysloveně česká top star, ale zvládl to naprosto skvěle. Vilma Cibulková přesto, že je dramatická herečka, tak jako tetička, která přijíždí do té rodiny a je určitým motorem zápletky, našla ve svém projevu velkou komediální nadsázku. Pak je tu skvělá Lenka Vlasáková, která má velký komický náboj. O komediálnosti Pavla Kříže nemluvě…

Jedná se spíš o exteriérový film? Protože jak jsme řekli, vychází z divadelní hry…
Chtěli jsme, aby to mělo letní atmosféru, příběh v odlehčené formě, proto jsme usilovali o vzdušnou, letní atmosféru. Odehrává se ve vile a na její zahradě, samozřejmě v Praze v reálech a exteriérech, ale je to především městský příběh v příměstské části Prahy. Adaptovat divadelní hru je to nejtěžší, protože je postavena na dialogu. Proto jsem byl moc rád, že mi herci pomohli eliminovat slova a nahrazovali je akcemi, náznaky a podobně. Ve scénáři je vidět ona dvouletá práce, kdy jsme příběh vizualizovali, aby byl filmově vyprávěný a ne sevřený interiérem.

Na jakou cílovou skupinu bude tento film zaměřen.
Asi pro skupinu nad třicet. Když scénárista viděl sestřih filmu, tak přes veškerou zábavu označil film za vážný. Osobně si myslím, že pro teenagery nejspíš nebude. Ale pro diváky pětadvacet či třicet plus, už bude srozumitelný. Na druhou stranu se tam hraje s takovými situacemi jako lhaní ve vztahu, nevěra, čímž už i mladší diváci mohli projít. Mířit na náctileté, to ani nebyl náš záměr.

Zmínil jste vaše hledání méně známých tváří, na jakém základě je vybíráte?
Chodím do divadel a snažím se herce vídat. Ale podepisuji se pod to, co řekl režisér Andrzej Wajda: „Pokaždé si udělejte kamerové zkoušky s herci. Neposílejte jim scénář, zalžete jim, že ho někdo ztratil, improvizujte na dané téma.“ A já se o něco podobného pokouším už nějakých dvacet let. Přestože ty herce znám, tak se snažím, aby ke mně měli takovou důvěru, že se sejdeme, zkusí si kostým nebo masku a já je chci tak trochu vidět v určité poloze toho kterého scénáře. Vždy zkouším tu nejtěžší scénu. Takže si při přípravě filmu vyzkouším dramaticky nejtěžší scénu, nebo v komedii scénu, o níž ani nevím, zda vyjde a rozesměje diváky. Prostě si to nanečisto zkusím. Ještě jednou připomenu Wajdu – souhlasím s ním, že při kamerových zkouškách mám obrovskou šanci si to ohmatat a zjistit, jestli to funguje nebo ne. V každém filmu vybízím neznámé, zajímavé tváře, které jsem někde viděl nebo o nich slyšel, a dělám s nimi kamerové zkoušky. A k nim se snažím dostat i známé tváře, s kterými si rozumím.

Mají u vás herci prostor pro improvizaci?
Já jim na kamerovkách nedávám scénář. Někdy ho chtějí, já jim ho slíbím a pak to neudělám. A zápletku jim řeknu až na místě, odvyprávím ji ve formě pěti až deseti holých vět. Chci, aby improvizovali a tu scénu zahráli vlastními slovy, jako spontánní reakci. Mám hezkou vzpomínku, když jsem v Prameni života takhle instruoval Karla Dobrého a Moniku Hilmerovou pro scénu, kdy on není v noci schopen sexu kvůli jistým homosexuálním sklonům. Řekl jsem jim pár důležitých vět a oni to bez scénáře skvostně zahráli. Pak jsme to natáčeli a pořád to nebylo ono. Už byli v kostýmu, znali scénář, scéna nasvícená, rekvizity. Takže jsem vytáhl tu malou kazetku se záznamem zkoušky a oni se pokoušeli to zahrát tak, jako tenkrát poprvé.

Angažoval byste do svých filmů i neherce?
Před mnoha lety jsem točil film Jak chutná smrt podle Ladislava Mňačka. Týden nebo dva před natáčením mi jeden tehdy velice nadějný mladý divadelní herec z iracionálních důvodů odmítl roli, ačkoliv už bylo vše domluvené. Hledal jsem a našel tehdy neherce Otu Šrámka z Plzně. Byl jsem za to moc šťastný a ten kluk to možná zahrál lépe než ten herec. Vůbec netuším, co Ota dělal dál a dělá dnes. Tehdy mě na kamerové zkoušce přesvědčil. Existuje přeci spousta filmových herců, kteří nejsou vystudovaní. Třeba Jiří Mádl byl na začátku božský naturščik. Když jsem hledal do Colette hlavní roli, tak mě přesvědčil, že je nejlepší. Nejde o nějaké vzdělání, nějakou hereckou empatii lidé v sobě buď mají nebo ne.

Setkal jste se někdy u herců s trémou?
Samozřejmě. Už pan profesor Lukavský říkal, že je třeba zamezit trémě. Možná byste se divili, kolik skvělých herců ráno přijde na plac a jsou nenaložení, protivní a na mou otázku, co se děje, odpovídají „Já večer hraju!“ Filmové herectví je trochu jiné, proto ho celý život zkoumám, v čem spočívá to kouzlo. Ne vždy nejlepší divadelní herci před kamerou fungují, mám na to takový názor, že někoho má kamera ráda a někoho ne, s tím se většinou nedá nic dělat. Pokud navíc někteří herci mají dar bezprostřednosti a sdílnosti emocí přes oči, tak to je vrchol filmového herectví. A tím se vracíme k obsazování: někdy hvězda v mírně odlišné herecké konstelaci, díky svému velkému charisma dokáže navázat kontakt s divákem okamžitě a intenzivněji. Ostatně to říkal už Alfred Hitchcock, jenž pracoval téměř výhradně s hvězdami. Podle něj osloví diváka hvězda mnohem dřív než nějaký naturščik, na nějž si diváci musejí půl filmu zvykat. Já mám rád určitou kombinaci. Kdybych našel dvacet geniálních naturščiků, tak by to bylo skvělé, ale to se samozřejmě běžně nestává, člověk je rád za jednu nebo dvě neokoukané tváře nebo herce z malého divadla, kde dostanou větší šanci a dokáží ji naplnit, já je pak doplním lidmi, které znám a s nimiž se mi dělá dobře.

Ve svém portfoliu máte i seriály, jak se pro vás liší od tvorby filmové?

Dělal jsem dva a musím říci, že je to zezačátku moc zajímavá a hezká práce. První dva díly netuším, jak to dopadne, jak budou herci, charaktery fungovat. Ale když sestřihnu první dva díly a vím, že takhle to bude fungovat ještě dejme tomu dvanáctkrát, tak mě to vlastně přestává bavit. Mně se líbí ona nejistota, co je na hraně průšvihu. Obsazuji herce s vědomím, že když nevím, jak to úplně dopadne, je to pro mě o to víc vzrušující. Když už vím, jak to bude na konci vypadat, je to pro mě klišé a raději se tomu vyhnu.  

Jak se stavíte ke klišé, že smích na place neznamená smích v hledišti?
Myslím, že to platí. Už jsem si to i trochu vyzkoušel. Komedie není nikdy tak zafinancovaná, že bych ji mohl točit neomezený počet dnů. Je to skutečně šichta, pracovali jsme od rána od osmi do večera do osmi, chodili domů utahaní, a ono to pak bylo lehké a vtipné. Prošel jsem starým Barrandovem, kdy komediální herci, takoví ti herečtí bardi, s sebou nesli spoustu historek, které zazněly na place. Někdy vlastní filmování bylo zábavnější, než to, co točili. Přitom tehdy bylo na všechno víc času. Mohu říci, že většinou dobrá zábava před kamerou a za ní pak znamená menší smích v kině.

 

SAŠA RAŠILOV (Josef)

 

Jak moc jste si užil roli manžela nevěrníka, bylo těžké se do této role vžít ?
Nejvíc jsem si „užil“ skok do krabic − což pro nezasvěcené znamená, že pád z výšky se ve filmu řeší pomocí speciálních vynálezů, v tomto případě papírových krabic naskládaných na sebe. S posvěcením režiséra Milana Cieslara a pod dohledem zkušeného kaskadéra jsem se parádně proletěl :) Asi čtyři metry.

Jaké je být filmovým otcem pubertální dcery?
Velmi milé a vtipné. Na rozdíl od reality, kdy to občas je k zešílení. Mám to už dvakrát za sebou a ještě mě to čeká.

Jaká byla spolupráce se slovenskou herečkou Natalií Germani?
Spolupráce s Natalií byla fajn. Pan režisér toho chce někdy moc najednou, a to bývá někdy problém. Já už to trochu znám, tak jsem byl rád, že můžu Natalii trochu pomoci, abychom se rychle sblížili a mohli se vrhnout do filmových nevěr.


LENKA VLASÁKOVÁ (Miluška)

 

Vaši pubertální dceru ve filmu ztvárnila Sára Sandeva, jaká byla vaše spolupráce?

A jak přežíváte pubertu u svých dětí? Máte nějakou univerzální radu, jak toto období našich dětí přežít?
Na pubertě vidím dobré to, že se dítě odpoutá. S tím, že se na vás začne dívat kriticky, svými kritickými poznámkami odpoutá vás navzájem od sebe, a celkově mi to přijde pro vztah rodič a dítě velmi zdravé. Puberta se nepřežívá, puberta se užívá.
A spolupráce se Sárou byla skvělá, Sára je milá, vstřícná a nadaná mladá dáma.

 

Dotáčka filmu probíhala v Egyptě, jaké to bylo?
Bylo to krásné, ale krátké, byli jsme tam pouze tři dny, přiletět takhle v listopadu ze zimy do tepla je nádherné. Moře bylo teplé. Všichni jsme si to užili.


Ve filmu Věčně tvá nevěrná pracujete jako cvičitelka zumby, co vy a sporty?  
Já jsem totální sportovní antitalent a nesportovec. To, jak vypadám, nemá nic společného s tím, že bych sportovala.  Takže tato role byl dost protiúkol, ale zvládla jsem to.


Není tajemstvím, že váš manžel Jan Dolanský je také velmi pracovně vytížený herec, potkali jste se spolu v poslední době na nějakém projektu, a jak vlastně je možné skloubit péči o rodinu, partnerský vztah a tak náročné povolání obou partnerů-rodičů?
S mým mužem jsme naposled pracovali na divadelním představení Perfect Days a oba nás tato spolupráce velmi těší. Skloubit naše pracovní a osobní vytížení je samozřejmě náročné, někdy se dají tyto aktivity zvládnout lépe, někdy to vyžaduje více kombinací a vstřícnosti. Zatím jsme vždy našli společné řešení.


VILMA CIBULKOVÁ (teta Marta)

 

Ve filmu hrajete roli přepracované rodinné poradkyně, či jak se dnes říká mediátorky v manželských vztazích. Jak sama relaxujete a odpočíváte, co je pro vás největším druhem odpočinku?
Jak kdy a od čeho si potřebuji odpočinout, zda je to časově nebo duševně náročná práce. Jsem jarní dítě, tudíž hůře snáším zimní měsíce, většinou v tom období čerpám energii a inspiraci nad knihami a relaxuji v bazénu, ve slunečnějších měsících odpočívám prací všeho druhu, sportem a turistikou. K jakémukoli odpočinku ale potřebuji pohyb.
 
Teta Marta, kterou ve filmu hrajete, si jde odpočinout ke svým příbuzným, kde zjišťuje, že jejich manželství je v troskách. Myslíte si osobně, že institut manželského poradenství může pomoci zachránit manželství?
Upřímně, já osobně bych si u svých příbuzných, byť sebebližších, nikdy neodpočinula. Teta Marta vlastně také ne, ale našla, co postrádala. Lásku.  V závěru filmu ale pronáší jednu velmi pádnou větu, a to, že své manželství zachrání jen ti, co ho zachránit chtějí, a já s tím naprosto souhlasím.  Navíc, proč by jim v této bohumilé snaze nemohlo dopomoci i nezaujaté třetí oko, a tím většinou manželské poradenství bývá.
 
Co vy osobně byste mohla doporučit manželským párům balancujícím nad propastí nevěry, lží, podvádění a řítícím se společnými silami k rozvodu. Máte nějaké univerzální doporučení?
Že by bylo nejmoudřejší jít od sebe. Inu, je-li manželství provázeno nevěrou, lží a podvody mnoha tváří, pak si snad i laik položí otázku, zda kráčí vůbec o manželství. Lásku ctí každý z nás po svém, považuju ji za schopnost posvátnou a nevěřím, že na umění milovat platí nějaká univerza.
 
Jiří Lábus, který ztvárnil ve filmu roli spisovatele Pruta, se v průběhu děje filmu zamiluje do tety Marty, tedy do vás. Jaká byla vaše vzájemná spolupráce a máte pro diváky nějaký vzkaz?  K tématu láska kvete v každém věku apod.?
S Jiřím Lábusem jsem se ani před kamerou nepotkala poprvé, i v osobním životě je slunečná bytost. Asi nejdelší čas jsme spolu mohli díky Milanu Cieslarovi strávit při práci na filmu Krev zmizelého. Potkali jsme se také při společné práci v Divadle pod Palmovkou. Několik nejkrásnějších dialogů, které jsme spolu ve filmu vedli, bylo obsaženo pouze v širší čtyřdílné verzi pro ČT. Bohužel je diváci měli šanci zhlédnout pouze jednou, v již nikdy nereprízované premiéře. Ale protože je Jiří Lábus vlastníkem jednoho z největších srdcí, které znám, každé setkání s ním je mi vždy nesmírným potěšením. Ať jde o osobní, či pracovní, vždy je protkáno jeho něžnou laskavostí, která působí na své okolí až dojemně a nezapomenutelně. A ty milé chvíle s ním mi žádný filmový střih ze srdce nikdy nevystřihne.

 

JIŘÍ LÁBUS (spisovatel Prut)


Ve filmu hrajete roli spisovatele Pruta, který má svým právě připravovaným dílem zachránit krachující nakladatelství hlavního hrdiny. Napsal jste někdy vy osobně nějakou knihu, povídku, nebo alespoň báseň, třeba i milostnou?
Nenapsal jsem povídku, nenapsal jsem knihu, ale rozhodně jsem napsal spolu s Oldřichem Kaiserem scénky, které se objevovaly v pořadech Možná přijde kouzelník, Zeměkoule apod. Já nejsem romantik, takže jsem básně nepsal.


Prut se v průběhu děje zakouká do aktivní a bohémské Marty, kterou výborně ztvárnila herečka Vilma Cibulková. Kolikátá je to vaše vzájemná spolupráce a jaká vlastně byla atmosféra na place.
Spolupráce, pokud se nepletu, to byla druhá, protože jsem s Vilmou Cibulkovou hrál v Divadle pod Palmovkou ve hře A. P. Čechova Platonov  a několikrát jsem se s ní setkal při práci v rozhlase.  
Atmosféra na natáčení Věčně tvá nevěrná byla velmi vřelá, měl jsem s Vilmou líbací scény, které jsem měl ve filmu naposledy před 50 lety.


Spisovatel Prut zjistí, že jeho největší předností a vášní je pěstování rostlin, konkrétně křížení dýní a vůbec práce na zahradě. Takže co vy a „zelené ruce“, tedy zahradničení, je to i váš koníček, a pokud ano, co bylo největším úspěchem zahradníka Jiřího Lábuse?
Rozhodně ne můj koníček, to byl koníček mojí maminky. Já se na květiny rád dívám a pěstuji ve svém bytě pokojové rostliny, kde se jim docela daří.


Ve finále opravdu vaše postava vydá knižní bestseller a všechno se v dobré obrátí. Věříte i vy osobně ve šťastné konce a zázračné obraty?
Jak kdy a jak u koho...

 

Nepřipadá vám, že v poslední době se spíše všude mluví o těch špatných zprávách, špatných koncích a katastrofách?
A vy se divíte?

 

Co v nedávné době pro vás dopadlo dobře?
Že jsem si vyléčil zánět nosohltanu.

 

Co vás rozveselilo a nadlouho vám vykouzlilo úsměv na tváři?
Rozveselilo mě totéž!

 

FILIP BLAŽEK (exekutor Kláda)

 

Hrál jste  velmi přesvědčivě roli exekutora Klády, setkal jste se někdy s institucí exekuce i v osobním životě vašem nebo vašeho okolí?
Zaplať pánbůh nikdy.

 

Exekutor Kláda vystupuje i jako svůdník. Trochu nám jeho situace a vystupování evokují otázku k nyní velmi diskutovanému tématu Me Too.  Máte názor na tuto kampaň a domníváte se, že má dosah i do naší republiky?  Nebo to vnímáte  jen jako mediální záležitost?
Nevím, zda to má dosah do naší republiky. Nějaké záležitosti jsem lehce vnímnul ze světa. Již dříve jsem si televizi, noviny atd. kvůli našim politikům, naši zemi a tomu, co se v ní děje, a vlastně i ve světě, zakázal. Takže to nemohu posoudit. Jen mi to přijde úchylné. Věci, které byly vždycky přirozené, zábavné, spontánní a milé pro obě strany,  jsou dnes tam, kde jsou, a říkejme tomu třeba sexuální obtěžování :- )))
Chlapi se vždycky dvořili ženám a ony to koketně přijímaly. Jen to občas lehce poupravila doba. Samozřejmě tím nemyslím násilí a věci na hraně zákona. Není se možná čemu divit. Svět mi přijde celkově zženštilý.  Chlapi nejsou chlapama, ženský ženskejma. Nikdo nebojuje v ničem férově  a ve všem, i ve vztazích, se většina lidí snaží jen profitovat. Možná kdybychom se všichni vrátili zpátky k přirozeným základům a uvědomili si i jiné hodnoty, nejen materiální, ubrali na emancipaci, tak bychom nemuseli řešit ani Me Too... to je výlev ;- ))) Neeéé, jen pokus o zamyšlení. Hlavně aby se toto moje zamyšlení dobře interpretovalo, protože sexuální obtěžování neschvaluji, a všechny senzace a kauzy, které z Ameriky přijdou, jsou přehnané a nafouklé.

 

Jaká byla atmosféra na natáčení a jaká byla spolupráce s hereckými kolegy Lenkou Vlasákovou a Sašou Rašilovem.
Úžasná. Jsou to profíci a skvělí herci, celkově byla super atmosféra, skvělej štáb, režisér atd. Užil jsem si to.


ANDREA HOFFMANOVÁ (učitelka)

 

Ve filmu hrajete učitelku českého jazyka, která má vztah s naším hlavním hrdinou, kterého hraje Saša Rašilov. Jaký je váš vztah k učitelskému povolání? Nechtěla jste jako malá být paní učitelkou, vyvolávat spolužáky a psát jim jedničky? Nebo bylo herectví vaše vysněné povolání odmalička? Kdy vlastně jste bezpečně věděla, že chcete být herečkou?
K opravdu dobrým učitelům chovám velký obdiv, protože si myslím, že není vůbec jednoduché postavit se před třídu, zaujmout a správně vychovávat děti nebo dospívající a ještě jim předat vědomosti. Jako dítě jsem chtěla dělat spoustu profesí, takže jsem si hrála i na paní učitelku, ale když jsem se začala v deváté třídě připravovat na přijímací zkoušky na konzervatoř, věděla jsem, že se  chci stát  právě herečkou.

 

Váš filmový manžel je žárlivý. Máte nějaké doporučení pro všechny žárlivce? A co myslíte, lze žárlivost zvládnout sám? Říká se, že kdo nežárlí, nemiluje. Co si o tomto tématu myslíte osobně vy?
Myslím, že  když je ve vztahu opravdová důvěra, že není třeba žárlit. Někde jsem četla, a to se mi moc líbilo, že  je  člověk jako sklenička. Když ho v minulosti někdo zradil nebo opustil, tak vznikne prasklina. Většina z nás nějakou tu prasklinu má. Ale když potkáme někoho nového, nebylo by fér ho předem obviňovat, že  nás zase zraní a udělá další prasklinu. Důvěra je, jako dát někomu do ruky meč a věřit, že  ho nepoužije proti nám.

 

Jaká byla spolupráce s režisérem Milanem Cieslarem? Jednalo se o první společnou spolupráci, nebo již máte na kontě nějaké společné projekty?
Pan režisér Milan Cieslar je profík a pracovalo se mi s ním moc dobře. Ví, jakým směrem má herce a práci směřovat, a určitě se to ukáže i na výsledku. Byla to naše první společná práce a moc si toho vážím.


Jaké další projekty, zejména filmové, připravujete a kde vás budeme moci v brzké době vidět.
Na jaře začínám točit film s režisérem Rudou Havlíkem, už jsme spolu natáčeli Pohádky pro Emu, je velmi talentovaný a mám na natáčení s ním spoustu hezkých vzpomínek, tak už se moc těším. Jinak v dubnu mě čeká premiéra filmu Dvě nevěsty a jedna svatba Tomáše Svobody. A bude to určitě skvělá komedie.

 

Zdroj, foto: www.bioscop.cz

 

 

23. září 2018
Dnes má svátek Berta

Počasí


 

IMG 5592

jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek