Hartig Ensemble roztančí Monteverdiho Nevděčnice

Hartig Ensemble roztančí Monteverdiho Nevděčnice

Ze zkoušek

Hartig Ensemble – tance a balety tří století, profesionální soubor věnující se rekonstrukci a reinterpretaci tanců několika historických epoch, ale především období baroka, slaví letos už 20 let existence. A chystá další premiéru, tentokrát s dirigentem a cembalistou Tomášem Hálou. Diváky čeká Ballo delle ingrate – Ballo nevděčnic, vtipná hudebně-taneční hříčka Claudia Monteverdiho. Nevelkého rozsahu, ale značného historického významu. Premiéra proběhne 30. září v hodovní síni zámku Březnice, ale hned v říjnu bude dílo dvakrát uvedeno v Praze: 4. října v refektáři Emauzského kláštera a 19. října v nově zrekonstruované Vlašské kapli.

 

Baroko má mnoho posluchačů spojeno s duchovní hudbou, vpravdě vážnou a vznešenou. To je však trochu stereotyp – období baroka bylo dlouhé a vzniklo v něm i mnoho zábavných hudebně dramatických děl, hudba neobyčejné lehkosti a zpěvnosti, byla to doba opulentních dvorských slavností, byly v ní položeny základy budoucím žánrům opery i baletu.

 

Ballo delle ingrate (Ballo nevděčnic) italského skladatele Claudia Monteverdiho z roku 1608 patří mezi nejzajímavější díla manýrismu. Nacházíme se v době, kdy se prošlapávala cesta k hudebnímu divadlu doby baroka a vzorem bylo antické divadlo ve své komplexnosti. V nastudování díla Ballo delle ingrate se nyní tvůrci pokusili obnovit symbiózu instrumentální a vokální hudby s tancem, který při premiéře díla v Mantově prováděly dvořanky v nádherných kostýmech. Iniciátorem projektu je Tomáš Hála, známý dirigent, varhaník a cembalista, profesor pražské konzervatoře, který s mladými zpěváky a hudebníky a tanečnicemi Hartig Ensemble přinese tento kus v dobovém hávu před současného diváka a posluchače. Režie a choreografie se ujala profesorka AMU Helena Kazárová.

 

Náprava žen odpírajících lásku

 

V dějinách hudebního divadla bývá zdůrazňován vznik dvorského baletu ve Francii v 80. letech 16. století, spojený se zájmy Kateřiny Medicejské. Inscenovat ovšem tato díla dnes na profesionální úrovni se daří jen sporadicky, nejen proto, že se často nedochovaly hudební památky, z nichž bychom mohli vycházet, ale také z důvodu velkého počtu účinkujících – šlo o velké události, kterých se účastnil doslova celý dvůr.

 

Francouzský dvorský balet by ovšem nevznikl bez přispění italských umělců. Itálie je ale považována za rodiště opery a jméno skladatele Monteverdiho je spojováno právě s ní (nejslavnější je nepochybně jeho opera Orfeo). Nicméně v manýristické Itálii se tehdy u dvorů hrála komponovaná představení, která můžeme pokládat jak za předobraz pozdější barokní opery, tak i za zvláštní druh italského dvorského baletu. Patří k nim i Monteverdiho Ballo delle ingrate, které bylo hráno poprvé v roce 1608 v Mantově jako součást svatebních oslav svatby syna mantovského vévody Francesca Gonzagy s Markétou Savojskou.

 

„Toto Ballo nevděčnic představuje jakousi „moralitu naruby“, byť Monteverdiho hudba zní vážně: básník Ottavio Rinuccini (libretista Orfea) totiž vymyslel malý příběh o tom, jak Amor selhává v plnění svého úkolu: získávat srdce žen pro roztoužené muže. Jeho šípy se lámou a nedoletí na místo určení. Proto se jeho matka Venuše vydává do podsvětí, aby u Plutona vyprosila nápravu. Náprava paní a dívek odpírajících lásku, když jsou v rozpuku mládí a krásy, spočívá v tom, aby z Inferna vyšly stíny těch „nevděčnic“, které se za takové odpírání právě do Plutonova království dříve dostaly a teď v něm úpí,“ vysvětluje režisérka inscenace Helena Kazárová. „S Monteverdiho hudbou jsem se setkala jako režisérka a choreografka poprvé před deseti lety, když jsme spolu s Adamem Viktorou a jeho Ensemble Inégal připravovali program pro připomenutí uvedení první produkce italského hudebního divadla v Praze v roce 1627. Při studování pramenů k jeho dílu Combattimento di Tancredi et Clorinda jsem byla překvapená silným divadelním myšlením této manýristické, nebo chcete-li raně barokní doby, a jakou důležitost přikládali gestům a tanci.“

 

Nevděčnic bylo v původním provedení osm a byly to bezesporu dvořanky, tančily v nádherných kostýmech pošitých umělými slzami, rubíny a granáty, látka pro oděvy, které halily jejich postavy, byla utkána specielně jen pro tuto příležitost a byla protkána zlatem a stříbrem. Jde o satirickou záležitost, která byla později vícekrát zopakována při svatbách dalších panovníků, např. Ferdinanda III. s Eleonorou Gonzaga. V chystané premiéře půjde o komornější projekt ve verzi pro čtyři zpěváky, čtyři hudebníky a čtyři tanečnice.

Zkouška na AMU 2

Nabitá 20. sezona

 

V jubilejním 20. roce své existence se Hartig Ensemble podílí na vzniku hned tří premiér. Nejprve na začátku července to byla celovečerní Mozartiana ve spolupráci s orchestrem Musica Florea. V ní ožil rokokový balet i pantomima W. A. Mozarta a jeho současníků. Dalším projektem byla mezinárodní koprodukce opery Armida Jean Baptisty Lullyho, která měla premiéru 24. a 25. srpna v zámeckém divadle ve Valticích. Na premiéře v režii Freimunda Pankowa se podílel sbor Projektchor Göttingen a Göttinger Barockorchester (Německo) pod taktovkou Antonia Adamskeho, a právě soubor Hartig Ensemble.

 

Na letošních společných zájezdech s orchestrem Musica Florea v Německu (Händel Festspiele Halle v Bernburgu) a v Polsku (festival Barokowe Eksploracje ve Szczawnici) se Hartig Ensemble představil s operou-baletem Georga Friedricha Händla Terpsicore, která měla obnovenou premiéru loni. Na zájezdu v Polsku vlastně vzniklo nové představení, protože program byl rozšířen o novou hudební i taneční pasáž, tou taneční je slavné dílo J. F. Rebela Les caractères de la danse, které jak název napovídá, oslavuje schopnost tance vyjádřit rozmanité nálady a hnutí mysli.


Claudio Monteverdi:
Ballo delle ingrate

 

Obsazení

Pěvecké role:
Amor – Hana Tomášová
Venuše – Kateřina Zelenková
Pluto – Josef Kovačič
Nevděčnice – Zuzana Kopřivová

Tančí členky Hartig Ensemble: Michaela Bartlová, Veronika Brzková, Blanka Ferjentsik Wernerová, Lenka Kantorová/Radka Zemanová

Hudebníci: Tereza Nováková (housle), Viktor Janošín (housle), Halyna Lazynska (barokní cello), Tomáš Hála (varhanní pozitiv, pentagonální virginal)


O tvůrcích:

Prof. Helena Kazárová, Ph.D. se specializuje na pohybovou kulturu minulých století jak prakticky tak teoreticky (je autorkou publikací Barokní taneční formy a Barokní balet ve střední Evropě a mnoha odborných článků a studií). Absolvovala na pražské AMU, několik let byla zaměstnána jako profesionální tanečnice, poté začala vyučovat dějiny tance a dějiny umělecké kultury, přičemž se stále více specializovala na období baroka. Studovala a spolupracovala s řadou mezinárodních odborníků (B. Massin, M.-G. Massé, D. Wortelboer, E. Green atd.) a zvláště s Marcem Leclercqem. Věnuje se též dobovým interpretačním prostředkům (gesta a jevištní pohyb) repertoáru 17. a 18. století, tyto znalosti využívá v inscenování děl barokního hudebního divadla, z nichž řadu také režírovala.


Kromě jiných získala mezinárodní uznání její inscenace rokokového baletu La guirlande enchantée J. Starzera, opera La Danza of Ch.W. Glucka, Händelova Terpsichora, opera buffa Dove è amore, è gelosia G. Scarlattiho (barokní gestika, choreografie, TV záznam BVA International a ČT) nebo Dioklecián H. Purcella (režie, choreografie). V roce 2014 režírovala a choreografovala novodobou světovou premiéru opery G. Scarlattiho Armida na festivalu Smetanova Litomyšl, v roce 2016 výjimečný projekt: nastudování baletu Ludwiga van Beethovena Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance. Od roku 1997 umělecky vede Hartig Ensemble – Tance a balety tří století. Je profesorkou na AMU, kde přednáší dějiny tance a baletu, estetiku tance a vyučuje historické tance. Vyučuje také na mezinárodních letních akademiích. Jako badatelka a specialistka na barokní, rokokovou a preromantickou kulturu pohybu je zvána též na mezinárodní konference.

 

Tomáš Hála vystudoval Konzervatoř v Praze a HAMU v oborech klavír, skladba a dirigování. Působil jako dirigent opery ND v Praze, kde v roce 1999 prosadil a dirigoval jednu z nejoceňovanějších inscenací opery J. Ph. Rameaua Castor et Pollux v dobovém nastudování (hrál orchestr Musica Florea). Stal se také šéfdirigentem opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích, kde nastudoval a dirigoval řadu oper od baroka až po 20. století. Spolupracuje se symfonickými orchestry a doprovází na klavír, varhany a cembalo různé sólisty – především zpěváky (Eva Urbanová, Edita Adlerová, Roman Janál, Tomáš Král, atd.) Věnuje se také dobové interpretaci staré hudby, spolupracuje s Českým rozhlasem a Českou televizí, natáčí CD a působí rovněž na pražské konzervatoři, kde prosazuje barokní hudbu (letos např. inscenaci Lullyho opery Psyché ve zkrácené verzi).

 

Hartig Ensemble – Tance a balety tří století

 

Hartig Ensemble se pod uměleckým vedením Prof. Heleny Kazárové, Ph.D. věnuje interpretaci tanců historických epoch od pozdní renesance po raný romantismus a vystupuje v České republice i v zahraničí (Rakousko, Litva, Japonsko, Německo, Maďarsko ad.). Jeho repertoár tvoří jak virtuosní divadelní tance, tak plesové tance od konce 16. do počátku 19. století. Jako první v Čechách začal soubor studovat tance doby baroka podle autentických pramenů, grafických zápisů v Beauchamp-Feuilletově notaci, a brzy dosáhl v tomto oboru mezinárodní profesionální úrovně.

 

Od svého založení v roce 1997 se tanečníci souboru zúčastnili kromě vlastních programů také prestižních divadelních projektů (např. Castor et Pollux J. Ph. Rameaua ve Stavovském divadle, Sub olea pacis et palma virtutis J. D. Zelenky ve Vladislavském sále Pražského hradu, Costanza e fortezza J. J. Fuxe), vystoupili na festivalech doma i v zahraničí (Händel Festspiele Halle, Plzeň 2015, Haydn Festival, MOF Smetanova Litomyšl, Balletgalla Bad Ischl, Mezinárodní festival Pražské jaro, Dvořákův festival, Theatrum Kuks, Europamusicale, Europa-Mitte, Festival J. S. Bacha, ad.).

 

V roce 2007 uvedl s orchestrem Musica Florea novodobou světovou premiéru rokokového baletu Josepha Starzera La guirlande enchantée, v roce 2009 dílo Ch. W. Glucka La Danza, dále českou premiéru Händelovy Terpsicore s primabalerínou Barborou Kohoutkovou v hlavní roli (2010). Spolupráce pokračovala Purcellovým Diokleciánem (2013), světovou premiérou Armidy G. Scarlattiho (2014), baletem Opuštěná Didó Gaspara Angioliniho (2015), operou Johanna J. Fuxe Costanza e Fortezza (2015), baletem L. van Beethovena Prométheovi lidé aneb Moc hudby a tance (2016) a komponovaným programem Mozartiana (2017). Hartig Ensemble produkuje také své vlastní taneční pořady.

 

Sledujte aktivity Hartig Ensemble na:
www.facebook.com/hartigensemble

| www.hartigensemble.cz

 

15. prosinec 2017
Dnes má svátek Radana a Radan

Počasí


 

IMG 5592

jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist