Žena za volantem

Žena za volantem

02 a
Už dávno neplatí, že existují výhradně mužská a ženská povolání. Není nic neobvyklého, když vám krásnou kytici uváže florista, nebo vám moderní sestřih na hlavě vykouzlí kadeřník. Stejně tak se může stát, že vám objednaný balík doručí žena. Lucie Lžičařová (41) pracuje pro firmu GLS již několik let a svou práci by za nic na světě nevyměnila. Lucii jsme položili několik otázek. Začtěte se a třeba právě vás její příběh inspiruje k tomu jít vstříc za svým profesním snem.

 

1) Co Vás přivedlo k tomu stát se profesionální řidičkou?
Před rokem jsem přestala pracovat a zůstala nějaký čas doma. Po prázdninách jsem začala přemýšlet, co za práci bych vlastně chtěla dělat. Jelikož mám už dospělou dceru, nejsem časově vázaná. Nejprve jsem si položila otázku, co umím a co mě baví – řídit auto a komunikovat s lidmi. Moje druhá otázka byla, co bych dělat rozhodně nechtěla. Odpověděla jsem si okamžitě: pracovat v továrně. Byla jsem tam zaměstnána sedm let a nijak mě to nenaplňovalo. Práce se opakovala pořád dokola a celý čas jsem byla jen zavřená v tovární hale. Před tím jsem šest let dělala finančního poradce. Tato práce mě naučila především trpělivosti, ale taky schopnost jednání s lidmi. Dost jsem v té době jezdila autem: na školení či kvůli práci. Bylo to hodně časově náročné povolání. Jednou jsem šla k lékaři a před poliklinikou zastavilo auto GLS. Najednou z něj vystoupila moje známá. Pozdravily jsme se, chvíli si popovídaly. Já pak šla za svým lékařem a ona roznášet balíky po poliklinice. V tu chvíli mi začalo vrtat hlavou jak to, že tuto práci mohou dělat i ženy. Okamžitě jsem si řekla, že když ji může dělat moje kamarádka, můžu a chci ji dělat i já. Jde o práci s lidmi a řízení auta. Přesně to, co mě baví. Konečně budu mít volnost a nebudu nikde zavřená. Doma máme vojenskou sanitu, takže řízení velkého auta by pro mě nebylo ani žádnou velkou novinkou.

 

2) Jaké jste při přijetí musela splňovat požadavky, dělala jste nějaké speciální testy?
Samozřejmostí bylo řidičské oprávnění skupiny B a také zaměstnavatel ocenil, že jsem komunikativní typ. Žádné speciální testy jsem dělat nemusela.

IMG 7648

3) Jak se na Vaši práci dívá rodina? Nemyslí si, že jezdit s dodávkou je práce spíše pro chlapy? S čím jste si v dětství hrála?
Táta před třiceti lety rozvážel pro poštu balíky, takže tomu moje zaměstnání zvláštní nepřijde a je na mě pyšný. Navíc je šťastný, že jdu v jeho stopách a často mi vypraví, jaké to bylo, když ještě takto pracoval on. Mamka je zase ráda, že mám práci, která mě baví. Bratr pracuje na pozici kurýra stejně jako já. Je o osm let mladší, takže jsme si spolu jako děti tolik nehráli. Každý jsme měli svoje podobně staré kamarády. Vyrůstala jsem v paneláku, ve kterém bydlely jen další dvě holky, zatímco kluků tam bylo hned deset. To samozřejmě znamenalo, že při výběru zábavy jsme se s holkami musely klukům podřídit. V létě jsme hrávali vybíjenou, badminton, jezdili na kole, lezli po stromě nebo stavěli hrady z písku. V zimě jsme zase jezdili na běžkách, lyžovali, nebo jsme vyráběli různé bunkry. O víkendu jsem chodila i třikrát denně na zimní stadión na veřejné bruslení. K tomu mě přivedl můj děda, který tam dělal pořadatele.

 

4) Hýčkají si Vás kolegové v práci? Máte oproti nim nějaké výhody?
Výhody nemám žádné. U nás ve firmě jsme na tom všichni stejně. A jestli si mě kolegové hýčkají? No možná občas tím, že mi pomohou s těžkým balíkem při nakládání do auta.

 

5) Kolik kilometrů za den tak ujedete?
Kdybych to měla zprůměrovat, najedu denně tak 200 až 300 km. Samozřejmě, že takovou štreku nejezdím najednou, ale objíždím jednotlivé zákazníky. Což je prima. Kromě spousta nových míst tak poznám i velice zajímavé lidi.

 

6) Vypozorovala jste na silnici nějaké typické nešvary českých řidičů? Umíte za volantem nadávat nebo si spíš zpíváte?
To ano a spousty. Čeští řidiči neznají nebo možná spíš nerespektují dopravní předpisy, což můžu potvrdit nejen já, ale i moji kolegové, kteří také pracují jako profesionální řidiči. Jasně, že si občas za volantem zanadávám. Ale vždy jen za zavřenýma okny... nikdy ne při otevřeném.

 

7) Když máte volno necháváte se ráda vozit, nebo si to s potěšením odřídíte sama?
To víte, že se nechávám se ráda vozit. Po všech těch najetých kilometrech, které mám v práci za sebou, si místo spolujezdce užívám. Jelikož je však můj partner také řidič z povolání, tak ho v tom nechci nechat a střídám se s ním.

 

8) Jaké máte koníčky? Jsou to motory, nebo něco "ženského”? Jak odpočíváte?
Motory rozhodně mezi mé volnočasové záliby nepatří. Auto beru jako nástroj k práci, nic víc. Doma mám loveckého psa, takže s ním chodím na cvičák a připravuji ho na zkoušky agility. Kromě toho také moc ráda vařím.

 

9) Jaké máte plány do budoucna?
Co se týče profesních plánů, momentálně žádné snové nemám. Se svou současnou prací jsem maximálně spokojená a tím pádem nehodlám cokoli měnit. Soukromých plánů je v mé hlavě naopak až příliš. Koupili jsme si s přítelem starší dům, který potřebuje mnoho oprav, takže v tomto ohledu je o „zábavu“ postaráno. Ve volných chvílích navíc oba rádi cestujeme, přičemž nejčastěji vyrážíme o víkendech do přírody.

 

10) Vzpomenete si na nějaké veselé historky ze svého zaměstnání?
Naše firma si zakládá na profesionalitě a kvalitě, která je i důsledně kontrolovaná. Takže ve vztahu k zákazníkům není moc prostoru pro vtipné příběhy. To samozřejmě ale neznamená, že v kolektivu kolegů nezažijeme vůbec žádnou legraci. Naopak. Když se všichni potkáme, společně se dost nasmějeme.

 

 

 

 

 

Zdroj, foto: GLS

17. srpen 2018
Dnes má svátek Petra

Počasí


 

IMG 5592

jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek