Srdce potřebuje železo, lidé se srdečním selháním ho mají málo

Zhruba polovině z nich jej lékaři musí dodat přímo do žíly.

Pacientské příběhy Vás poučí.

Bušení srdce, nemožnost popadnout dech, slabost, obrovská únava, zhoršení stávající choroby – to jsou příznaky nedostatku zásobního železa v krvi, kterým trpí téměř polovina lidí se srdečním selháním. Zatímco zdraví lidé se mohou nedostatek železa pokusit dohnat krvavým steakem, tofu nebo hořkou čokoládou, lidem s nemocným srdcem je často třeba dodat železo přímo do krevního oběhu. Z potravin ani z doplňků stravy jej dostatečně nevstřebají. V Česku trpí srdečním selháním přes 280 000 lidí, a každý rok přibývá dalších 60 000. Doplnění vysoce koncentrovaným železem už této skupině nemocných při splnění určitých podmínek platí zdravotní pojišťovny a lékaři – kardiologové či internisti tak mohou svým pacientům bez překážek pomoci. Specialisté na srdce to připomínají v rámci Dne nedostatku železa, který připadá na 26. listopadu.

„Lidské tělo má v sobě 3 až 4 gramy železa, které je zásadní pro fungování celé řady dějů v lidském těle. Železo je například součástí červeného krevního barviva – hemoglobinu, kde umožňuje přenos kyslíku. Železo je ale potřeba i pro fungování mitochondrií, buněčných součástí – které jsou v těle centrem dýchání a tvorby energie. U lidí, kde srdce nefunguje, jak má, a selhává, je nedostatek železa obzvlášť nebezpečný – srdeční sval nemá dostatečně silné kontrakce, v případě sebemenší námahy nemá tělo kde brát, dochází k přetížení životně důležitého svalu a selhání zrychluje,“ vysvětluje prof. MUDr. Aleš Linhart, DrSc., předseda České kardiologické společnosti. Dodávání železa je tak důležité pro ovlivnění průběhu a prognózy onemocnění, dodání zásobního železa lidem se srdečním selháním nově doporučuje i Evropská kardiologická společnost.
Podle lékařů má paradoxně část pacientů se srdečním selháním hladinu hemoglobinu relativně v pořádku, přestože evidentně nedostatkem železa trpí. „Zatímco u řady chorob řešíme nedostatek železa jeho podáváním v různých formách tablet či kapslí, tato léčba není schopna nahradit velký nedostatek, který nemocní se srdečním selháním mají. Takto podávané železo se u nich špatně vstřebává a pacienti léčbu nesnášejí dobře. Řešením je nitrožilní podání a je důležité, aby šlo o léčivý přípravek s velkým množství železa a minimem nežádoucích účinků,“ říká prof. Linhart. Nedostatek železa u lidí s chronickým srdečním selháním má několik příčin. Nemocní podle kardiologů často trpí nechutenstvím, a tak ani přirozeně do sebe nedostanou vše, co by jejich tělo potřebovalo, železo se u nich navíc hůře vstřebává například kvůli zánětu, otokům, nebo nedostatku vitamínů nutných ke vstřebávání železa do organismu. „Pacienti mohou mít i zvýšené ztráty železa kvůli malému a nepozorovanému krvácení do trávicího traktu, často zesílenému podáváním léků na jejich nemoc,“ dodává prof. Linhart. Kardiologové zjišťují hladinu zásobního železa u svých pacientů laboratorní analýzou krve. Pokud zjistí jeho zásadní nedostatek, doplní jej pacientovi nitrožilně, v 90 % formou kapačky. „Aplikace na kardiologických nebo internistických odděleních trvá přibližně 10-15 minut a dávka takto podaného železa stačí pacientovi na půl roku až na rok,“ dodává prof. Linhart.
Podle odhadů České kardiologické společnosti se v posledních pěti letech zvedlo množství lidí s diagnózou srdečního selhání o více než polovinu. Do roku 2030 by měl jejich počet dokonce vzrůst o 50 % na přibližně 450 000.

 

Příběh pacientky:

helena srdce železo1 2

Díky infuzi železa zase vyjde schody

Paní Helena (74) z Prahy si se srdcem užila své. Objevení srdeční arytmie a voperování kardiostimulátoru jí pravděpodobně zachránilo život, ale všechny potíže nezmizely. Když se letos v létě stále víc zadýchávala a pociťovala únavu i při nejběžnějších činnostech, lékaři jí nabídli léčbu intravenózním železem. A po jediné infuzi se cítí mnohem lépe.

„Se srdcem jsem měla potíže už delší dobu, přibližně od pětatřiceti jsem se léčila s vysokým tlakem, ale vždy jen u praktického lékaře. Postupem času se objevovaly první známky arytmie, srdce se mi často zničehonic rozbušilo a celkově se mi dělalo špatně,“ popisuje počátek svých potíží paní Helena. „Arytmii mi lékaři pravidelně sledovali pomocí tzv. Holtera (přístroj k monitorování srdeční činnosti – pozn. red.). Po jedné z kontrol jsem ale po návratu domů od lékaře omdlela. Odvezli mě do nemocnice a hned mě objednali na další den na implantaci kardiostimulátoru, protože mi srdce silně vynechávalo, prý až na 16 sekund,“ vypráví. To bylo před osmi lety, přibližně po třech letech se potíže s arytmií vrátily, to už se léčila ve spolupráci s lékaři z Centra srdečního selhání v pražské Všeobecné fakultní nemocnici. „Už jsem si s tím nevěděla rady, několikrát jsem skončila na pohotovosti. Postoupila jsem několik menších zákroků – kardioverzí, které ale zlepšení nepřinesly, a tak lékaři rozhodli, že je potřeba provést ablaci,“ pokračuje paní Helena, která se, než odešla do důchodu, živila jako knihovnice. Ablace je poměrně nová metoda léčby poruch arytmie umožňující zničení abnormální tkáně v srdci, která zodpovídá za vznik poruchy. „Bohužel už po měsíci se mi začaly potíže vracet a nakonec jsem asi po půl roce musela podstoupit ablaci druhou. Pak už mi bylo lépe,“ říká. Potížím se srdcem pak přičítala i svůj stav před dvěma lety, kdy začala pociťovat velkou únavu po fyzické zátěži. „Opravdu jsem nemohla ani vyjít schody, jak mě to vyčerpávalo. Lékaři mě poslali na rozbor krve, který ale odhalil, že mám nízkou hladinu železa. Po kolečku několika dalších vyšetření jsem nakonec dostala léky, které hladinu po nějaké době srovnaly,“ popisuje své potíže paní Helena, která si myslela, že tím potíže už konečně skončí. Bohužel se letos v létě přesvědčila o opaku. „Byli jsme na dovolené v jižních Čechách a ta obrovská únava se ozvala znova. Byla jsem naprosto vyčerpaná i po malé procházce. V Centru srdečního selhání mě znova poslali na krev, kde zjistili, že moje hladina zásobního železa je velmi nízká,“ říká. V tu chvíli dostala na výběr od svého lékaře buď dlouhodobou terapii pomocí léků v tabletách, nebo jednorázovou infuzi železa. „Vybrala jsem si infuzi, jež mi opravdu výrazně pomohla. Únava zmizela po týdnu, schody už zase nejsou problém a i z kontroly asi po měsíci vyplynulo, že se hodnoty železa srovnaly. Takže žádná další léčba zatím není potřeba,“ uzavírá paní Helena, která už má zase díky léčbě dostatek sil starat se o svou zahrádku.

 

Ke zlepšení kondice jí pomohlo doplnění zásobního železa

Jana (60) se po dvou prodělaných infarktech myokardu léčí s chronickým srdečním selháním. Zároveň trpí autoimunitním onemocněním, které způsobuje zvýšené riziko vzniku krevních sraženin. Ke zlepšení fyzické kondice jí pomohlo doplnění železa přímo do žíly.

První vážné potíže se u Jany ohlásily náhle ve čtyřiceti letech – prodělala infarkt. Do té doby se cítila zcela zdravá. „Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Byla jsem tehdy třetím rokem na mateřské dovolené a v noci mě vzbudila bolest na hrudi, nemohla jsem se nadechnout,“ popisuje Jana.
Po prodělaném těžkém infarktu Janě kardiologové diagnostikovali chronické srdeční selhání a nasadili jí léčbu. Janě zjistili autoimunitní poruchu srážení krve – lupus antikoagulans, která pravděpodobně infarkt způsobila. Následně byla opakovaně hospitalizována na klinice a trvalo několik let, než se její stav stabilizoval. Ve 47 letech bohužel prodělala druhý infarkt. „Seděla jsem v kanceláři a najednou se mi udělalo špatně. Příznaky byly ale jiné než poprvé, takže jsem netušila, že mám další infarkt,“ popisuje Jana. Její tělo se ale i s další srdeční atakou popralo statečně. Změnili jí léky snižující srážlivost krve a implantovali kardiostimulátor. Léky na chronické srdeční selhání i antikoagulační léčbu snáší Jana dobře. Již 20 let pravidelně dochází na kontroly do ambulance srdečního selhání a 13 let do kardiostimulační ambulance. „Zpočátku jsem nesla svoje onemocnění psychicky velmi špatně. Na srdeční selhání zemřel můj dědeček i tatínek a to mě optimismem nenaplňovalo. Moje maminka měla ve 47 letech cévní mozkovou příhodu. Má 82 let a také se léčí se srdečním selháním. Rodinná zátěž je tedy jednoznačná“ vysvětluje.
Nemoc Janu omezuje hlavně fyzicky. „Rychleji se unavím, při námaze se zadýchávám, otékají mi nohy a zadržuje se mi tekutina na plicích,“ popisuje a pokračuje: „S postižením srdce jsem se ale naučila žít. Poslouchám své tělo a vím, co si mohu a nemohu dovolit. Jakmile jsem se dostala z nejhoršího, začala jsem znovu pracovat a snažím se žít a myslet pozitivně.“ Po letech, kdy měla svůj stav dobře kompenzovaný, se však Jana na jaře letošního roku začala cítit špatně. „Radikálně se mi zhoršilo dýchání – musela jsem se zastavovat i při chůzi po rovině. Byla jsem stále unavená a spavější i přes den. Dříve jsem potřebovala krátký spánek jen odpoledne a najednou jsem si musela jít lehnout i dopoledne, abych vůbec mohla fungovat,“ popisuje Jana. Její stav v červnu vyústil až v hospitalizaci. Lékaři ani po řadě vyšetření zhoršení kardiologického stavu nezjistili. Objevili u ní však výrazně zhoršenou hladinu zásobního železa. „Můj ošetřující lékař mi rovnou nasadil léčbu ve formě infuze – poslední den hospitalizace jsem dostala potřebnou dávku železa rovnou do žíly a účinek se k mému překvapení dostavil velmi rychle,“ vzpomíná Jana a pokračuje: „Zlepšilo se mi dýchání, spánek, prostě celková kvalita mého života. Do dnešního dne, tedy po více než čtyřech měsících po infuzi, jsem neměla potřebu spát přes den.“ Na poslední kontrole měla Jana hladinu železa stále v normě, aktuální stav vyhodnotí její lékař na příští prohlídce v lednu.

27. září 2022
Dnes má svátek Jonáš

Počasí


logoNR1 

 

ALBATROS MEDIA RGB

 

logomotylek