Zničí koronavirus generaci mladých talentů?

To nedopustíme – říkají mentoři a učitelé těch nejnadanějších

 

Co Čech to muzikant! Bude toto úsloví platit i poté, co pandemie koronaviru přestane ničit kulturní život v České republice? Experti na umělecké vzdělávání dětí doufají, že ano. Rok v životě mladého začínajícího umělce však znamená celé století, co se učení správným technikám, postojům a návykům týče. Rok „ladem“ je z hlediska vývoje zásadní především u dětí mezi 7. a 10. rokem věku. Ne vše lze „opravit“ později – říkají odborníci. Některé děti ztratí motivaci, disciplínu, úroveň jejich umu klesá, někdy se kvůli pandemii musí rodina uskromnit a dítě z uměleckých škol a z individuálních lekcí odhlásit.

 

Přibližně 500 základních uměleckých škol (ZUŠ) v Česku navštěvuje přes čtvrt milionu dětí ve čtyřech základních uměleckých oborech – literárně dramatickém, výtvarném, hudebním a tanečním. „Pandemie se přes tyto obory přehnala jako uragán. V umění je přechod na on-line výuku mimořádně obtížný – u nástrojů se dítě těžko naučí techniku držení nástroje na dálku, tóny či obrazy a barvy, které učitel na druhé straně obrazovky slyší a vidí jsou deformované přenosem, emoce, výraz nebo strukturu materiálu nelze přenést vůbec. Učitelé jsou neuvěřitelně vynalézaví, chtějí mladé talenty u oboru udržet, ale zásoby energie nejsou bezedné,“ říká Dana Syrová, zakladatelka stipendijní Akademie mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Ta sdružuje výběr z talentovaných dětí, které společně se svým učitelem prochází profesionálním mentoringem osobností, jež ve svém oboru dosáhly vrcholu. V letošním roce je v programu 170 stipendistů pod vedením 11 mentorů. I tento program koronavirus zasáhl, především proto, že skupinová výuka byla po většinu roku nemožná, a že plánované výstupy v podobě výstav a koncertů například Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl, přešly do on-line prostoru, rušily se či opakovaně odkládaly na neurčito. „On-line výuka je důležitá pro udržení kontaktu a disciplíny, ale osobní kontakt žáka se svým mentorem nenahradí. Předávání celoživotních zkušeností aktivních umělců je přitom úžasným darem pro všechny stipendisty. Díky tomu, že se do procesu konzultací a společné práce zapojují také učitelé mladých talentů vzniká mimořádná atmosféra a mimořádná díla. Covid tento proces bohužel zásadně komplikuje,“ vysvětluje Dana Syrová. MenART spolu s řediteli ZUŠ apelovala na MŠMT, aby umožnilo bezpečnou prezenční individuální výuku, a následně alespoň též výuku malých skupin. Tento týden se poprvé po dlouhých měsících pomalu rozjíždí individuální prezenční výuka.
Podle učitelů jsou nejpostiženějšími obory právě ty, kde se pracuje skupinově – taneční soubory a pěvecké sbory. Podle Miloslava Tenglera, ředitele ZUŠ Břevnov (950 dětí) a předsedy Krajské umělecké rady, trpí i malí výtvarníci, mezi nimiž obvykle učitel „krouží“ a jejich výtvory opravuje. „Kromě toho jsou děti celodenním zíráním do obrazovky unavené, pletou si levou a pravou. Nejhůř jsou na tom začátečníci. Je takřka nemožné jim správně ukázat postavení rukou u houslí nebo nátisk u dechového nástroje. Jsme zvyklí se navzájem doprovázet, tedy když dítě hraje na dechový nástroj, my jej doprovázíme na klavír – současné komunikační kanály moc nedovolují hrát ve vícero lidech a poslouchat se současně,“ říká ředitel umělecké školy. Jak dále uvádí, učitelé se nevzdávají a stále hledají řešení. „Jedna pedagožka si v zimě vytáhla pult na dvůr a žáci hráli na flétnu v rozestupech venku, další mě žádala, abych ji přes celou třídu natáhl plexisklo,“ dodává Miloslav Tengler s tím, že se dopadů koronavirové pandemie na mladé umělce hrozí. Učitelé uměleckých oborů doufají, že s jejich naočkováním proti covidu by se pravidla pro styk se svěřenci mohla zmírnit a oni tak dostali šanci zmapovat a případně napravit dopady pandemie na mladé talenty. „Princip uměleckého vzdělávání je založen na osobním kontaktu. Naši učitelé se snaží vymyslet, jak děti i přes obrazovku u oboru udržet – u tance vymýšlí sestavy, které by děti mohly cvičit doma, ale musí myslet na to, aby se v malém prostoru nezranily. Správný nátisk u dechového nástroje nebo polohu rukou při hře na housle také nelze předat na dálku. Řada rodin nemá potřebné vybavení nebo dostatečný signál nezbytný pro kvalitní on-line přenos. Co ale považuji za nejtěžší, je vidět, jak se celá situace negativně promítá do psychického rozpoložení dětí. Jak se cítí izolované a jak se s námi chtějí setkat. U literárně-dramatického oboru se často před obrazovkou potkáme s celou rodinou, která si chce popovídat,“ říká Ivona Křivánková, ředitelka ZUŠ Kroměříž, kam nyní chodí 1 500 dětí, a zároveň předsedkyně Asociace základních uměleckých škol Zlínského kraje. S kvalitním technickým zázemím občas bojují i samotní učitelé.
Výtvarnice a pedagožka Andrea Borovská ze ZUŠ Beroun občas narazí na letargii některých svých svěřenců. „Na každou zaslanou práci odpovídám nadšeně, inspirativně a cíleně na konkrétního žáka. Připravuji i zadání na míru, jen aby žáci neztratili kontakt a dobrou náladu. Zaslala jsem práce dětí z distanční výuky do on-line soutěže, umístily se skvěle a mělo to i motivační dopad. A právě teď instalujeme 180 prací z distanční výuky do vitrín na autobusovém nádraží, aby je mohla vidět berounská veřejnost,“ popisuje Andrea Borovská. „Řemeslně kreslit, technicky ovládat tužku, štětec a další nástroje nejde naučit online, ale lze nápady podpořit obrazotvornost, fantazii a kreativitu.“
Snaha nezatratit talentované děti často naráží na ekonomickou stránku věci, kdy si rodiče nemohou kvůli propadu příjmů v covidovém období dovolit platit školu. A tak se podle Miloslava Tenglera objevují i takové případy, kdy jim děti vrací půjčený hudební nástroj s tím, že si pro něj zase přijdou, až rodiče začnou vydělávat.

 

 

Příběh Lukáše Brousila

V deseti letech donesl učitelce originální nákres hřbitova a krematoria

V deseti letech donesl své učitelce ze základní umělecké školy model krematoria a hřbitova ve tvaru ležaté osmičky – smrt rovná se nekonečno. S architektonickým modelem zápasil s tak velkou vervou, že měl do detailu vymyšleno i přesné fungování celého komplexu do detailu. Něco tak originálního není u Lukáše Brousila (16) nic překvapivého. Lukáš má dva bratry a pochází z rodiny, která má blízko k umění a medicíně. Jde mu prakticky všechno, na co sáhne, a to mu rozhodování, zda bude lékařem, architektem, vědcem nebo umělcem nijak neulehčuje. Teď je mu 16 a studuje na přírodovědném gymnáziu v Praze kam dojíždí každý den z Berouna.
„To, že mne baví mnoho věcí a jde mi prakticky vše, je dost velká komplikace, líbí se mi i matematika a fyzika a vím, že se do dvou let musím rozhodnout, jakou cestou se vydat. Baví mě film, hlavně animovaný, někdy ale zase zkouším navrhovat domy nebo nakreslit obraz různými technikami. Občas mi zase přijde, že bych se mohl zdokonalit v jiném směru a začnu vyřezávat sochy nebo se vrhnu na 3D tisk,“ říká Lukáš. Rodiče mu do jeho volby nemluví, v umělecké části si rozumí s tatínkem a strýcem, který točil dokumenty, jeho maminka je lékařka a do lékařské profese se už vrhnul jeden z bratrů.
Lukáš dostal stipendium na Akademii mentoringu uměleckého vzdělávání MenART, která sdružuje výběr z talentovaných dětí. Ty společně se svým učitelem prochází profesionálním mentoringem osobností, které ve svém oboru dosáhly vrcholu. V Lukášově případě to byl sochař a bývalý děkan Fakulty výtvarných umění VUT v Brně Michal Gabriel. Pod jeho vedením si vůbec poprvé vyzkoušel digitální sochařství za pomoci počítače, 3D scaneru a 3D tiskárny. „Vytvořil ležící kočkovitou šelmu a pokryl její povrch provrtávanou strukturou. Stejným způsobem jsem kdysi zpracoval jednu svoji sochu, ale tu nemohl znát. Docela mě zajímalo, jak ke struktuře došel a co pro něj znamená,“ vzpomíná na svěřence mentor. Jak říká on sám žádného mentora neměl, a dokonce neprošel talentovou zkouškou do výtvarného kroužku na základní škole. „V oblasti výtvarného vzdělávání jsem byl až do střední školy samouk. Jako mentor v projektu MenART jsem čerpal ze svých pedagogických zkušeností se studenty ateliéru sochařství, který vedu. Jsem sice zvyklý na vysokoškoláky, ale ukázalo se, že to zas tak velký rozdíl, jde-li o kreativitu, není,“ popisuje Gabriel. Studentům i jejich učitelům představil umělec nástroje digitálního sochařství. „Vzhledem k tomu, že jde o úplně mladou technologii, bylo pro ně nové téměř vše. Myslím, že digitální sochařství vzniklo právě pro tuto „covidovou“ dobu. Neumím si představit, že bych konferenčně vyučoval tradiční sochařské postupy. Byl jsem velice rád, že jsem pro účastníky akce MenART zvolil právě tuto polohu. Je tak nová, že její výuka probíhá spíše formou ukázek možností, v jakých se může žák pohybovat a pedagog dává hlavně zpětnou vazbu,“ dodává.
Na první setkání se svým svěřencem vzpomíná i pedagožka a grafička Andrea Borovská, která Lukáše potkala v jeho 7 letech, tedy v době, kdy sama poprvé nastoupila na ZUŠ v Berouně coby učitelka výtvarného umění. „Lukáš mne zaujal svou urputností, v dobrém slova smyslu, a snahou o dosažení dokonalosti. Později se ukázalo, že ho to v tvoření mírně svazuje a trochu jsme se s tím snažili bojovat. Doposud je na jeho tvorbě vidět snaha o naprostou dokonalost, pracuje na studiích zvířat dle skutečnosti, klidně by mohly sloužit jako ilustrace do atlasu zvířat, jak jsou precizní. Pozvat Lukáše do projektu MenART byla jasná volba, skvěle spolupracuje, za ta léta si rozumíme už i tak nějak mimosmyslově. Z mentora Michala Gabriela byl nadšený. Lukáš je i technicky zdatný, takže ateliéry na FAVU v Brně, kde jsme pracovali se sochařským softwarem a 3D tiskárnami ho naprosto uchvátily. Při své preciznosti se snažil donutit počítač i 3D tiskárnu, aby vypracovaly jeho levharta jako živého,“ říká pedagožka a tvrdí, že si její svěřenec nikdy nedává malé cíle. Sama mentora neměla, v době, kdy byla dítě žádná taková možnost nebyla, ale vzpomíná na paní učitelku Otylku, která ji učila malovat ve školce. „Chtěla jsem malovat levou, ale všechny učitelky mi braly tužky a štětce říkaly mi "Andrejko, musíš pravou, levou se to nesmí". Jenom Otylka mne nechávala malovat, jak jsem chtěla,“ popisuje.
Jak mentor, tak učitel i stipendista berou pandemii a s ní spojená opatření s nadhledem, covid-19 zasáhl do uměleckého života Lukáše zejména při výstavě jeho děl, která se měla odehrát loni na podzim v Litomyšli a musela být přesunuta do menších prostor Městské galerie v Berouně. Ale protože už je schopen si spoustu věcí vytvářet sám, zvládá umění i během pandemie. „Odpadlo mi cestování z Berouna do Prahy a tento čas využívám právě k tomu, abych mohl dělat, co mě baví,“ dodává.

 

 

Příběh Tengiz

Ve 12 letech přišel z Gruzie, teď bude možná hvězdou české hudební scény

Tengiz přišel do České republiky s rodiči a se dvěma sestrami v červenci roku 2018 kdy mu bylo 12 let. Nyní je mu 15, bydlí v Kostelci nad Orlicí, a pokud vytrvá, má veškeré předpoklady zamávat s českou hudební a muzikálovou scénou. Začátky však rozhodně nebyly lehké jak kvůli jazykové bariéře, tak ekonomickým problémům, s nimiž se celá jeho rodina musela a musí potýkat. Tengiz za pomoci své učitelky ze základní umělecké školy v Rychnově nad Kněžnou dostal stipendium na Akademii mentoringu uměleckého vzdělávání MenART. Ta sdružuje výběr z talentovaných dětí, které společně se svými učiteli prochází profesionálním mentoringem těch, kteří ve svém oboru dosáhli vrcholu. V Tengizově případě to je zpěvačka Radka Fišarová.
„Když jsem Tengize slyšela prvně na nahrávce, zaujal mě jakousi svou niterností v interpretaci. Potom jsem při setkání uviděla skromného klučinu, s jazykovou bariérou. Nicméně vzal vše jako výzvu, zlepšil se v češtině, a dal si za cíl konzervatoř. Se svou paní učitelkou Míšou zapracoval na přípravě, vše pak konzultoval a uspěl. Na poslední setkání přišel někdo úplně jiný. Sebevědomý mladý umělec. Vyrostl do výšky, nejen fyzicky. Je radost takový proces sledovat,“ komentuje mentorka a zpěvačka Radka Fišarová.
Na první setkání se svým žákem vzpomíná také jeho učitelka Michaela Kolář Grundová. „Na přijímacím řízení se objevil mladý, nesmělý chlapec. Uměl říci jen – dobrý den, jsem Tengiz Khizanishvilli z Gruzie a miluji zpěv – více umět nemusel, mluvil za něj jeho zpěv. Když dozpíval, byla jsem dojatá, kolik emocí, pokory a slušnosti v sobě chlapec má. Doporučila jsem mu ještě dramatický obor, aby se zdokonaloval v češtině. Přijetí na naši školu nebylo jednoduché kvůli přechodnému pobytu rodiny Tengize, ale díky naší paní ředitelce (Kamile Hájkové) a jejímu úsilí se vše podařilo a Tega u nás mohl začít od roku 2019 studovat,“ vzpomíná. Podle Tengize, který se postupně zdokonaluje v českém jazyce, výborně zpívají i jeho dvě sestry. „Baví mě stejnou měrou herectví i zpěv. Nejradši mám písničky s vysokými tóny. Dříve mě bavilo „Shallow“ s Lady Gaga, ale teď, když se mi hlas dostal do nižší polohy, zpívám nejradši „Creep“ od Radiohead,“ říká Tengiz. Příští rok ho čeká velká změna, udělal totiž přijímačky na konzervatoř Jana Deyla v Praze – obor populární zpěv a bude se tak stěhovat do hlavního města. Stipendijní program MenART ho podle jeho slov hodně posunul. „Díky doporučení paní učitelky Grundové jsem měl šanci pracovat s takovou osobností jako je paní Fišarová, hodně jsem se naučil a zlepšil se,“ popisuje.
Úkolem mentora je podle Radky Fišarové především „načíst“ svého žáka. Umět se do něj vcítit a vycházet výhradně z něj. „Jedině tak se vyhne možnému srovnávání a vychází ze sta procent z individuality. Může pomoci uchopit zdánlivou chybu a povýšit ji na charakter. Mentor navíc může představit profesi v celé její šířce. Mnohdy si začínající zpěváci představují zcela něco jiného. Očekávají od škol i uplatnění naprosto odlišné výstupy, než jaká je realita. Mentor je tedy průvodcem, který se snaží žáka na tyto situace připravit a naučit v nich obstát.“
Ze spolupráce s mentorem se těší i Tengizova učitelka Michaela. „Jsem vděčná za projekt MenART a že je naší mentorkou paní Fišarová. Vzpomínám, jak jsem v dětství navštívila muzikál Evita v divadle Spirála a paní Fišarová zpívala „Utiš se má Argentino“. Byla jsem okouzlena a moc jsem ji obdivovala. Tehdy mě nenapadlo, že se s ní budu moci jednou setkat osobně. Čerpat od ní poznatky a zkušenosti jak pro své pedagogické, tak i umělecké působení. Z každého setkání si odnášíme hudebně-pěvecké, tak i lidské obohacení nejen díky naší mentorce, ale celému týmu MenART, který se o nás stará. V trojlístku se nám pracuje skvěle, vidím velké pokroky u svých žáků (tři stipendisté) a jsem moc ráda, že jim mohu takovou zkušenost dopřát – dotknout se uměleckého světa, skrz ty nejlepší umělce. A my si lepší mentorku nemohli přát,“ říká pedagožka v níž touhu zpívat profesionálně vzbudila ZUŠ Rychnov nad Kněžnou, kterou v mládí navštěvovala a kde nyní pedagogicky působí, a také zpěvačka a pedagožka Ludmila Nopová, jež jí otevřela dveře do světa populární hudby.
Dobu „covidovou“ a zákazy setkávání bere jako nutné zlo. „Mrzí nás, že v důsledku pandemie nemůžeme pracovat ve skupině společně s ostatními stipendisty. Pozorovat práci ostatních zpěváků a sdílet vzájemně zkušenosti je velký přínos jak pro nás pedagogy, tak pro zpěváky. Pevně věříme, že nám dopadne společný koncert. Moc si vážíme osobních setkání, která i v této „těžké“ době probíhají za přísných hygienických podmínek. Pracovat „face to face“ je nenahraditelné,“ dodává pedagožka.


 
O Akademii MenART
Akademie MenART již čtvrtým rokem propojuje významné umělce s těmi, kteří stojí teprve na prahu své hudební, výtvarné, taneční nebo divadelní kariéry. Díky prostředkům, které se jí daří získávat od soukromých subjektů, je schopna akcelerovat/podpořit motivaci žáků a studentů základních uměleckých a středních škol stejně jako jejich praktické znalosti a dovednosti, a to právě přes špičky ve svých oborech. K celému procesu přizývá také pedagoga konkrétního žáka, který tak získává nové podněty a impulzy k práci se svým svěřencem. Propojuje tak uměleckou praxi se vzděláváním a v některých případech umožní mladému účastníkovi programu vystoupit na takových událostech, jako je například Pražské jaro nebo Smetanova Litomyšl. Program trvá rok a studenty do programu vybírá mentor na základě jejich prací, motivačního dopisu a doporučení pedagoga. V posledních třech letech prošlo programem 448 stipendistů ze 156 ZUŠ z celé České republiky.
Pro rok 2021/22 přijímá MenART přihlášky do tříd 11 mentorů – jsou otevřené do konce dubna na www.menart.cz.

Kontakt pro novináře:

21. září 2021
Dnes má svátek Matouš

Počasí


jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek