Mýty o očkování

Mýty o očkování

 

Při hledání informací o očkování lze často narazit na mylná a zavádějící sdělení. Mohou zmást rodiče a vést k rozhodnutí neočkovat své dítě. Jak je to s takovými tvrzeními o očkování doopravdy?

 

1)    Zavedení plošné vakcinace nemělo vliv na vymýcení pravých neštovic.
Během 20. století zapříčinily pravé neštovice na celém světě 300–500 milionů úmrtí. Byly jedním z nejvíce devastujících onemocnění. Na celosvětovém programu, který vedl k úplné likvidaci tohoto onemocnění, se podíleli i významní čeští epidemiologové. Poslední případ pravých neštovic byl zaznamenán v roce 1977 v Somálsku, v roce 1980 byly pravé neštovice prohlášeny Světovou zdravotnickou organizací za vymýcené.

 

2)    Zbytečně se očkuje proti vymýceným nemocem.
Lidé se již v našich zemích běžně nesetkávají s infekcemi, proti kterým se očkuje, takže mají tendenci význam očkování podceňovat a nabývat dojmu, že je zbytečné. Očkování je však možné ukončit pouze u nemocí, které jsou vymýceny celosvětově (prozatím pravé neštovice). Nemoci, jejichž výskyt se díky očkování podařilo snížit na minimum, nelze podceňovat. Jak ukazují zkušenosti z některých zemí, jakmile se očkování omezí, i dosud ojedinělé infekce se snadno znovu rozšíří. Díky globalizaci, migraci i cestování je dnes přenos nemocí mnohem snazší a rychlejší.

 

3)    Onemocnění, proti kterým se děti chrání očkováním, nejsou závažná.
Vakcíny každoročně zachraňují miliony životů a zejména u dětí se staly nejúčinnějším způsobem snížení úmrtnosti na závažná infekční onemocnění. S infekcí je vždy spojeno riziko závažných průběhů, komplikací a dlouhodobých následků. Očkování pomáhá tato rizika minimalizovat a zdaleka organizmus nezatěžuje tolik jako samotná infekce a její léčba. Navíc některé očkovací látky stimulují imunitní systém lépe než infekce a vytvářejí tak účinnější ochranu. Existují onemocnění, proti kterým je z hlediska možného závažného průběhu nutné zahájit očkování co nejdříve po narození. Mezi ně patří záškrt, černý kašel, tetanus, hemofilová onemocnění, pneumokoková onemocnění nebo například rotavirové průjmy. Nejzávažnější průběhy těchto nemocí jsou zaznamenány právě u dětí do 1 roku života. Nejenom z těchto důvodů je sestaven očkovací kalendář tak, jak je dnes doporučován.

 

4)    Vakcíny mohou vyvolat nemoc, proti které mají chránit.
Po očkování se může někdy objevit horečka, nevolnost, ospalost či lokálními reakce jako je otok nebo zarudnutí v místě očkování. Tyto případné vedlejší účinky jsou však přirozeným projevem aktivity organizmu, nikoli onemocnění. Princip očkování není založen na vyvolání nemoci, proti níž se očkuje. Očkovací látka je původci infekce pouze podobná, a onemocnění tedy nezpůsobuje.

 

5)    Látky ve vakcínách poškozují organizmus (hliník, rtuť, formaldehyd, antibiotika).
S hliníkem se běžně setkáváme ve vodě, vzduchu i potravě. Hlinité soli jsou přítomné ve vakcínách kvůli posílení imunitní odpovědi na očkování a podpoře jejich účinnosti. Množství hliníku ve vakcínách je však minimální a nedosahuje ani 1 mg v jedné dávce, někdy mnohem méně. V průběhu prvních šesti měsíců života děti přijmou přibližně 3–4 mg hlinitých solí z vakcín. Oproti tomu přibližně 10 mg přijmou z mateřského mléka, a sušená mléka obsahují dokonce 10-40krát více hliníku. Množství hliníku v jedné očkovací dávce je zanedbatelné a není škodlivé.
Hodně diskuzí se zejména v minulosti vedlo o přítomnosti rtuti ve vakcínách. Je třeba rozlišit mezi formou rtuti. Organická rtuť se vyskytuje ve dvou formách, jako methylrtuť a ethylrtuť. Methylrtuť má toxické účinky zejména na centrální nervový systém a ledviny. Zbytková rtuť, která může být obsažena v některých vakcínách, je však etylrtuť, metabolizující se na anorganickou rtuť, která se vylučuje stolicí. Je to podobné, jako je rozdíl mezi mnohem nebezpečnějším methylalkoholem v porovnání s ethylalkoholem, který bývá běžně konzumován. Dnešní vakcíny obecně rtuť buď neobsahují vůbec nebo pouze ve zbytkovém množství. Žádná z vakcín zahrnutých v povinném očkování v ČR rtuť neobsahuje.
V souvislosti s vakcínami bývá zmiňován i formaldehyd. Některé vakcíny mohou obsahovat zbytkové, bezpečné množství formaldehydu, který se používá při výrobě očkovacích látek jako prostředek k potlačení aktivity mikroorganizmů nebo k zabránění mikrobiální kontaminace. Formaldehyd jako takový není lidskému organizmu cizí, je naopak důležitou součástí lidského metabolismu. Lidská krev obsahuje přibližně2,5 μg formaldehydu na ml krve. U průměrného dvouměsíčního dítěte (hmotnost 5 kg a množství krve 85 ml/kg) by se celkové množství formaldehydu, které má dítě ve svém krevním oběhu, rovnalo přibližně 1,1 mg. Toto množství je nejméně pětkrát vyšší než množství obsažené ve vakcínách (0,2 mg).
Při výrobě některých vakcín mohou být použita antibiotika, aby bylo zabráněno bakteriální kontaminaci. Jejich minimální zbytkové množství se pak může objevit ve vakcínách. Vědecké studie však ukazují, že tak malé množství nebývá spojeno s výskytem zdravotních obtíží.

 

6)    Je lepší očkovat děti co nejpozději a v co nejméně dávkách.
Včasné zahájení očkování se odvíjí od potřeby chránit děti co nejdříve po narození. Riziko vážných průběhů nemocí hrozí zejména u dětí v prvním roce života, většina očkování probíhá proto právě v tomto období. Malé děti jsou vůči infekčním onemocněním velmi náchylné. Jedna ze složek jejich imunitního systému není ještě plně vyzrálá a je potřeba tuto nezralost posílit očkováním. Současné očkovací látky dokážou aktivovat zralou část imunity a tím překlenout nedostatečný výkon imunity do doby plné zralosti. Na základě vědecky podložených dat, výsledků klinických hodnocení imunogenity, bezpečnosti a účinnosti je sestaven očkovací kalendář, který vychází z konkrétní situace výskytu infekčních nemocí v zemi, z dostupnosti vakcín a z doporučení odborníků dané problematiky. Díky velké kapacitě dětského imunitního systému jsou děti schopné odpovídat na kombinované vakcíny nebo současnou aplikaci více vakcín stejně dobře jako na řadu antigenních podnětů z okolního zevního prostředí. Rozložené aplikace antigenů nejsou subjektivně ani objektivně šetrnější a oddalování očkování je zbytečným hazardem.

 

7) Vedlejších účinků spojené s vakcinací dokazují, že očkování organizmu škodí. Nežádoucí účinky vakcín jsou zlehčovány a nejsou dostatečně hlášeny.
Očkování může mít vedlejší účinky, tak jako každý jiný léčivý přípravek. Reakce po očkování mohou mít různý charakter, lehké a střední reakce jsou přirozeným projevem aktivity organizmu. Nejčastěji se projevují zvýšenou teplotou, bolestí nebo otokem v místě vpichu, únavou, neklidem či nevolností. Během pár dní samy odezní. Těžké reakce jsou velice ojedinělé a s neustálým vývojem vakcín jejich výskyt klesá. Povinnost hlášení o případných vedlejších účincích všech léčiv, včetně vakcín, je zákonem stanovena pro všechny zdravotnické odborníky. Data shromažďuje v České republice Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL). Povinnost sbírat, vyhodnocovat a předávat SÚKL oznámené informace o podezřeních na nežádoucí účinky mají také farmaceutické společnosti. Hlásit nežádoucí účinky však může kdokoli, kdo se o nežádoucím účinku dozví – prostřednictvím online formuláře na stránkách www.olecich.cz

 

8) V ČR je příliš mnoho povinných očkování, očkování by mělo být pouze dobrovolné. Nepovinné očkování není důležité. Kdyby důležité bylo, bylo by povinné.
Význam povinných očkování je pro prevenci onemocnění, proti kterým jsou namířena, zcela zásadní, proto jsou tato očkování povinná. Stát povinným očkováním vymáhá odpovědné chování jednotlivců vůči svému zdraví i vůči zdraví svých spoluobčanů, včetně těch, kteří ze zdravotních důvodů nemohou být očkováni.  Povinné očkování lze přirovnat k pravidlům silničního provozu, která jsou rovněž daná zákonem. Ten vyžaduje po řidičích určitá pravidla, která vedou k ochraně zdraví a života samotného řidiče, ale i dalších účastníků silničního provozu. Nedodržování těchto pravidel je trestné. S očkováním je to velmi podobné. Stát vymáhá po svých občanech, aby chránili zdraví své i zdraví svých spoluobčanů.
Povinné je u nás očkování proti devíti onemocněním – záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolané bakterií Haemophilus influenzae typu B, spalničky, zarděnky a příušnice. Vedle těchto onemocnění je řada dalších nemocí, proti kterým existuje očkování „pouze“ doporučené. Mohou být však velmi závažné. Jsou to například onemocnění způsobená pneumokoky, meningokoky nebo lidským papilomavirem a další. I některé z těchto vakcín jsou plně či částečně hrazeny ze zdravotního pojištění nebo speciálních preventivních programů.

 

9) Očkování není pro děti bezpečné, vakcíny nejsou dostatečně testovány.
Dětské vakcíny, obdobně jako všechny nové léky, procházejí velmi přísným preklinickým a klinickým hodnocením. Před tím, než se vakcína dostane na trh, a tedy k pacientům, absolvuje několik fází testování. Během nich je ověřována její bezpečnost, kvalita i dávkování. V první fázi klinického hodnocení (desítky dobrovolníků) se sleduje bezpečnost nové očkovací látky. Je-li bezpečnost prokázána, přistupuje se k druhé fázi hodnocení (stovky dobrovolníků), kde se kromě bezpečnosti hodnotí také schopnost stimulovat imunitní systém. Jsou-li výsledky přesvědčivé, pokračuje se ve třetí fázi klinického hodnocení (tisíce až desetitisíce dobrovolníků), kdy je kromě bezpečnosti a stimulace hodnocena zejména klinická účinnost, tedy porovnání výskytu onemocnění u očkovaných versus u kontrolní, neočkované skupiny osob. Na základě údajů ze všech fází hodnocení se posuzuje možnost registrace na národní (SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv), nebo častěji na evropské úrovni (EMA – Evropská léková agentura). Vakcíny jsou hodnoceny na větším počtu dobrovolníků a po daleko delší dobu (často několik let) než řada ostatních léků a léčivých přípravků. Frekvence nežádoucích účinků po očkování je pozorně sledována i v období běžného používání.

 

10) Očkovací látky vyvolávají autismus.
Tvrzení o souvislosti mezi očkováním a autismem pochází ze studie britského gastroenterologa Andrewa Wakefielda publikované v letech 1993–1998. Studie byla prošetřována britskou lékařskou komorou (General Medical Council). Po třech letech důkladných nezávislých výzkumů byla studie označena za podvrh, její autor byl usvědčen nejen z falzifikace, ale také zneužití mentálně postižených dětí. Následně byl vyškrtnut z registru lékařů a byla mu odejmuta lékařská licence.

16. září 2019
Dnes má svátek Ludmila

Počasí


jota

 

banner Luxor1

 

 bustourist

 logomotylek