Ovocné sady jsme se naučili vnímat jako běžnou součást naší i evropské krajiny. O přínosu konzumace ovoce pro lidský organismus není pochyb. Ale málokdo si uvědomuje, jak důležité je zachování ovocnářství. Ovocné sady působí proti vodní i větrné erozi a zvyšují organickou hmotu v půdě. Pro zemědělství mohou být vítaným pomocníkem při boji s nedostatkem vláhy.

Starost o ovocný sad nebo alej je doslova věda. Nazývá se ovocnářství a konkrétně s historií naší země je úzce spjata již od středověku. Výsadba je důležitá zejména v posledních letech sucha, protože sady a aleje díky zatravnění dobře zachytávají přívalové srážky. „Jako jednu z nejvýznamnějších funkcí můžeme tedy označit záchyt dešťové vody.  Dále slouží jako větrolamy k rozdělení širokých polí. Nabízejí úkryt k přezimování řady živočichů včetně hmyzu a důležitých opylovačů. Sad je také výjimečný, protože se zde spojují dva nejběžnější biotopy.  Nalézáme zde pospolu druhy „lesní a luční,“ vysvětluje předseda Ovocnářské unie Martin Ludvík.
Mezi prvními druhy ovocných stromů, které se na našem území začaly pěstovat, byly jabloně a hrušně. Nalézt se daly v zámeckých a klášterních zahradách, ale také u poddaných. O novou a organizovanou podobu ovocnářství se v 18. století postaraly ovocnářské spolky. Jednou z největších ran pro české sady a aleje byla zima roku 1929, kdy umrzlo okolo 40 % stromů. Ubylo především broskvoní a ořešáků. I přesto, že masivní rozvoj intenzivního ovocnářství opět nastal v 70. a 80. letech 20. století, je zde stále prostor na zvyšování produkce.  Až dvě třetiny čerstvého ovoce mírného pásma se k nám dováží.

Pro nové sady a aleje je důležité vybírat druhy stromů podle záměru pěstitele. Zásadou je pouze to, že do alejí by se měly vysazovat vyšší tvary (polokmeny, vysokokmeny).  Je to z toho důvodu, že lépe chrání před erozí, poskytují stín a zpevňují okraje polí či břehy. „Zde se opět dostáváme k problematice sucha a zadržování vody v krajině. I s ohledem na současnou kůrovcovou kalamitu je zásadní, aby byl v krajině dostatek stromů, které nejen zadržují vodu, ale také ochlazují okolní vzduch, a pozitivně tak ovlivňují lokální mikroklima. Jeden dospělý strom vydá až za tři klimatizace. Zásadní je také podpora ze strany státu v podobě investic do výsadby nových a obnovy stávajících sadů a především pak v skladovacích kapacitách a ve zpracování produkce. Bez čeho se ale lokální ovocnářství neobejde, je podpora ze strany spotřebitelů. Ti by si měli uvědomit, že nákupem ovoce z lokálních zdrojů nedělají jenom to nejlepší pro své zdraví, ale také pro zdraví krajiny, přírody a zemědělství vůbec,“ vysvětluje Jan Doležal, tajemník Agrární komory ČR.

www.zrozeno.eu